Opera, již Belgičané nesmějí vidět

Téměř každý Belgičan zná operu Němá z Portici, neboť roku 1830 vyvolala belgickou revoluci. Ve skutečnosti ji však viděl jen málokdo. To se může brzy změnit vzhledem k tomu, žepříští sezónu ji uvede bruselské Královské divadlo Mincovna v koprodukci s pařížskou Komickou operou. Bude se však hrát v Paříži, nikoli v Bruselu.

„Rozhodli jsme tak s plným vědomím,“ říká ředitel divadla Mincovna Peter De Caluwe. Hrát tuto operu v současné době v Bruselu by nebylo uměleckým činem, ale politickým manifestem, který by byl pokládán za obhajobu belgické jednoty, v momentě, kdy je politická situace velice nejistá. „Teď se to nehodí,“ myslí si Peter De Caluwe, „protože by to okamžitě vzneslo otázku ohledně jednotné Belgie či jejího rozdělení. Chci operu z této debaty vyjmout.“

SpisovatelGeert Van Instendael, který se části Němé z Portici musel učit na základní škole nazpaměť, dává Peteru De Caluwe zcela za pravdu. „Hrát tuto operu dnes v Bruselu, v politickém marasmu, ve kterém všichni dnes musíme žít, by pro ni bylo smrtící ránou.“ Nová jednání o zformování belgické vládyzačala 16. srpna. Nedůvěra mezi vlámskými a valonskými stranami je tak veliká, že diskuze mají trvat čtrnáct měsíců. Minulý měsícpokáral král Albert, jeden z posledních symbolů belgické jednoty, politiky, kteří nejsou schopni dobrat se kompromisu a varoval i proti poujadismu – v narážce na francouzské populistické hnutí 50. let. V takové atmosféře by bylo uvedení Němé z Portici považováno za politický dynamit.

Němá žena symbolemem jednoty

Jak je možné, že opera z roku 1828 představuje v Belgii v roce 2011 natolik citlivé téma? A jak se Němá z Portici francouzského skladatele Daniela Francoise Esprita Aubera (1782-1871), s němou ženou v titulní roli, stala symbolem jednoty země, rozervané jazykovými válkami?

Vše začalo 25. srpna 1830 v Divadle Mincovna, když francouzský tenor Jean-Francois Lafeuillade zvolal během třetího aktu opery „Do zbraně!“ V sálu to přitom již vřelo. Chvíli předtím, po strhující árii Svatá láska k vlasti, se publikum hlasitě dožadovalo opakování. Po tenorově „Do zbraně!“ diváci začali volat „Ať žije svoboda“, „Pryč s králem“ a „Smrt Holanďanům“, snad i v obou jazycích: „Viva la France, vivat de Fransoeëze.“

Toho srpnového večera se opera hrála na počest 59. narozenin nizozemského krále Viléma I., který byl tehdy ještě belgickým králem. Námětem Němé z Portici, která byla jako opera tehdy velice v módě, bylo protišpanělské lidové povstání v 17. století v Neapoli. Téma opery, povstání, však již nějakou dobu viselo ve vzduchu v bruselských ulicích.

Kdo ví, co přesně diváci v bruselském Divadle Mincovna křičeli a zda to dělali na podnět policie či pod vlivem spontánního hněvu. Jisté je, že opera byla před koncem přerušena, publikum vyšlo do ulic a oné noci se v Bruselu konalo první povstání proti nizozemské vládě. Domy vysokých hodnostářů byly napadeny a vypalovány. Vše se událo velice rychle: Povstání se rozšířilo na zbytek země, během září došlo k divokým bojům a 4. října 1830 vyhlásila Belgie nezávislost.

a odporu proti Nizozemí

Onen srpnový večer 1830 udělal z Němé z Portici symbol belgického odporu proti nizozemské nadvládě. A důsledkem toho i symbol belgické jednoty. Vliv Němé z Portici na revoluci je samozřejmě romantizován, uznává Geert van Instendael. V létě 1830 vyvolala revoltu směsice jiných ingrediencí: prázdných žaludků důsledkem špatné sklizně a příkladu Francie, kde se revoluce konala v červenci. „Faktem ale zůstává, že onoho večera v divadle stoupla určitému počtu mladých měšťanů krev do hlavy.“

V divadle Mincovna se opera hrála znovu v roce 1930, na oslavu stého výročí vzniku země. A po září 1944 se hrálo 14 představení na oslavu osvobození Bruselů od Němců. To bylo naposledy, co si člověk mohl Němou z Portici poslechnout. Představení v roce 1980, při výročí 150 let země, muselo být na poslední chvíli zrušeno, jelikož vlámští extrémisté ohlásili, že mají v úmyslu ho narušit. Právě belgickou jednotu totiž nechtějí.

Ve francouzsky mluvící Belgii nechápou, proč se Němá nehraje v Bruselu. „Jde o skandální cenzuru“, zní jedna internetová reakce. „Měli bychom se shromáždit u Mincovny a sami si nahrávku Němé z Portici poslechnout, zatímco se opera hraje v Paříži.“ Na tváři ředitele De Caluwe to vyvolává úsměv. „Chtěli jsme příští rok v Bruselu uvést koncertní verzi, na oslavu renovací Mincovního náměstí, ale město na to nemá finanční prostředky. Velmi omezené.“ Jiný internetový uživatel soudí: „Pokud se upustí od představení opery, která vedla ke zrodu naší země, ze strachu před hněvem těch, kdo si přejí její zánik, ve skutečnosti jsme již o naši zemi přišli.“