Vyberte si jazyk
Napohled je tak šarmantní a plná života. Těžko si představit, že ještě před půldruhým rokem se fyzicky i psychicky vyčerpaná Miriam Meckelová hroutila. Do svých 42 let žila Meckelová vždy naplno. Téměř patnáct let brázdila svět sem a tam. Do chvíle než se zhroutila. V září 2008 Meckelová po návratu z několikatýdenní cesty moderuje jednu akci o amerických prezidentských volbách. Druhý den ráno už nemůže vstát. „Bylo to, jako bych se předávkovala zároveň prášky na spaní i stimulanty,“ vzpomíná. Trpí bolestmi a návaly horečky, zůstává doma, sedí a pláče. Když už to dál nejde, sedne před počítač, aby si přečetla své maily. Ve chvíli, kdy zjistí, že má padesát nepřečtených zpráv se zhroutí. Život jí zachrání televizní moderátorka a její přítelkyně Anne Willová, která ji dovede k lékaři. Diagnóza na sebe nenechá dlouho čekat: Miriam Meckelová trpí syndromem pracovního vyčerpání.
Rezignovat na životní styl, který vždy vedla, nebylo pro tuto dceru teologa, jež doposud zažila jen úspěch jednoduché. „Jednoduše jsem nemohla uvěřit tomu, že bych nemohla dál pokračovat stejným tempem.“ V 31 letech se Meckelová, diplomantka komunikačních věd, stává nejmladší univerzitní profesorkou v Německu a mluvčí vlády Wolfganga Clementa [v Severním Porýní-Vestfálsku]. Po svém příchodu do Düsseldorfu moderuje televizní vysílání, píše vědecké články a řadu knih. V roce 2005 o ni rovněž projevuje zájem prestižní švýcarská univerzita St Gallen.
Nonstop na příjmu
Miriam Meckelová nicméně po publikaci vlastní biografie nepředstavuje jen příklad profesního úspěchu. Její příběh rovněž ukazuje, jak obtížné může být uvést do praxe řadu pravidel, které jsou známy a chápány již dlouhou dobu. Před třemi lety Meckelová vydala knihu Das Glück der Unerreichbarkeit [Štěstí být nedostupným] pojednávající o rizicích spojených s nadměrnou komunikací.
Prostřednictvím své knihy se spisovatelka dotkla citlivého tématu. V industrializovaných zemích sice již několik let klesá počet pracovních úrazů, počet případů psychických onemocnění však naopak neustále stoupá. Důvod: život v moderní společnosti, kde individualita a flexibilita vedou k větší zodpovědnosti každého z nás. Meckelová se domnívá, že člověk je zaměstnáván už jen tím, že se musí bez přestání rozhodovat. Navíc, dříve byl osobní život oddělen od profesního. Dnes má každý doma přenosný počítač a Blackberry: „Jsme jako žáby, jež se radují z toho, že jejich rybníček je náramně teplý a příjemný a unikám jim, že jejich rybník se už dávno proměnil v ohřátý kastrol s žabí polévkou – jsme uvařeni stresem a přepracováním," říká Meckelová.
Žabí polévka
Autorka v knize odmítá pojem „burn out“ s vysvětlením, že „odpovídá schématu, ve kterém ty, co mají v životě úspěch, postihuje syndrom vyčerpání, zatímco ti, co uspěli méně - smolaři, trpí depresemi.“ K tomuto závěru dospěla při studiu mediálního pojetí tohoto fenoménu. Rovněž přišla na to, že tato choroba byla uznána teprve nedávno – v roce 1974 psychoanalytikem Herbertem Freudenbergerem – ačkoliv symptomy jsou známy již dlouho. Zjevně jimi trpěl i Thomas Buddenbrook. Stejně jako antihrdina Thomase Manna i Miriam Meckelová si nikdy neuvědomovala, do jaké míry ve chvílích slabosti přeceňovala své síly. Šla až na jejich dno, aby dostála svému vlastnímu očekávání i očekávání druhých.
I nadále snášela všechny tlaky, protože nemoc není v naší společnosti „něco snadno přijatelného“. Alespoň tak ji to vždy učili. „Generace mých rodičů měla ve zvyku se vždy vzchopit s tím, že v životě jsou i jiné problémy.“ Fenomén knih pojednávajících o nemocech, ve kterých se autoři svěřují se svým utrpením stejně jako Miriam Meckelová, podle autorky dnes odpovídají určitému „protiútoku“. Meckelová se rozhodla, že už se nadále nebude nutit do všeho, ale „všechny záležitosti bude třídit tak, aby každé věci přiřadila místo, které si zaslouží.“ Proto také napsala tuto knihu.
