Po volbách, které proběhly – a které proběhly kolem mnoha Evropanů bez povšimnutí –, je načase se ptát po budoucnosti Evropské unie. Otázek je dost: Jak se zorganizují a jak se vůči sobě postaví různé strany zastoupené v Evropském parlamentu? Kdo budou příští členové Evropské komise? Kdy bude konečně přijata Lisabonská smlouva? To jsou otázky, které se budou určitě honit hlavou sedmadvaceti představitelů zemí a vlád, kteří se sejdou 18. června v Bruselu.
Ať už se jedná o volební neúčast, narůstající moc extremistických stran či výrazný úspěch ekologů v mnoha členských zemích, volby z minulého týdne každopádně ukázaly, že Evropané mají jiné starosti. Ekonomická krize, klimatické změny nebo ohrožená stabilita sociálních pout patří k problémům, které přerůstají hranice a ryze národní horizont voleb. Žádají si společnou odpověď, takovou, s jakou se voliči budou moci identifikovat při příštích volbách.
Diagnóza rozkolu mezi Evropskou unií a jejími obyvateli není žádnou novinkou. Novinkou není ani zklamání z toho, že se toho pro nápravu mnoho nepodniká. Doufejme, že činnost nového Parlamentu, který tyto složité otázky řeší spolu s bruselskými institucemi a vládami jednotlivých členských států, bude na výši a bude odpovídat vzrůstající důležitosti tohoto orgánu.