Vyberte si jazyk
Vyloučit Českou republiku na nějakou dobu z Evropské unie, vykázat ji na okraj… V reakci na odmítnutí prezidenta Václava Klause ratifikovat Lisabonskou smlouvu se v Bruselu množí návrhy na sankce vůči Praze. Mají ale Češi doplácet na jednání svého prezidenta?
Pravomoci hlavy státu jsou omezené a jeho role by měla být ryze reprezentativní. Pocit intelektuální nadřazenosti ovšem vede Klause k tomu, aby pokaždé, když se objeví příležitost, mísil osobní názory s povinnostmi, které mu ukládá jeho funkce. K tomu, aby se odlišil, neváhá hájit myšlenky, které jsou naprosto v rozporu s obecným míněním. Zatímco tak vědecký i politický svět přijal globální oteplování jako realitu, Klaus publikuje knihy, v nichž vysvětluje, že se planeta vlastně ochlazuje.
To stejné platí pro Lisabon. I když si Češi přejí, aby smlouvu ratifikoval, prezident váhá. Nebo se ještě lépe otočí k Evropě zády a odlétne do Moskvy, aby tam ruským podnikům otevřel brány k české jaderné energetice. Klaus, který v Evropě není oblíbený, se tak stane „mužem, který ji blokuje“, přičemž ukazuje své svaly a užívá si momentálního pocitu moci, který mu tato situace přináší. Tato taktika funguje, neboť v České republice si stále udržuje popularitu, jak dosvědčují výsledky posledního průzkumu, vypracovaného exkluzivně pro Lidové noviny.
V předvečer svého znovuzvolení v roce 2008 (prezident je volen v parlamentních, nikoli všeobecných volbách) týdeník Respekt přinesl analýzu, podle které by Václavu Klausovi bylo pravděpodobně doporučeno, aby začal léčit svůj narcismus, který mu brání respektovat roli, již mu svěřuje Ústava. Bohužel se tak nestalo a Česká republika, kterou Evropa už tak považuje za víc než „exotickou“, na tuto situaci tvrdě doplácí. Nátlak Bruselu navíc podporuje Klause v jeho narcismu, tento narcismus vede zemi do čím dál větší izolace, a debata o Evropě se tak vytrácí v bitkách mezi egy. M.B.
