Vyberte si jazyk
Několik měsíců po řecké krizi a v reakci na riziko finančního zhroucení Irska a nákazy dalších zemí eurozóny zavádí Evropská unie postupně koordinační a kontrolní mechanismy. Ovšem to, co Unii na jednu stranu pomáhá zabránit rozpadu eurozóny, na straně druhé oslabuje demokracii EU a přináležitost občanů k ní, upozorňuje Wall Street Journal. „Nyní se začíná naplňovat politický cíl evropského projektu, který byl v době, kdy vznikala jednotná měna, ponechán stranou, protože byl příliš náročný,“ konstatuje americký hospodářský deník.
Od nynějška „bude zaveden nejen dohled nad rozpočty, ale i nad všemi ostatními hospodářskými aspekty zemí eurozóny. To dalece překračuje sdílení suverenity. Pokud [tento mechanismus] funguje jako vláda a hovoří jako vláda, tak to tedy pravděpodobně vláda je.“ „Co se ale stane, až se jednoho dne dostatečný počet voličů v jednom z tzv. národních států v eurozóně rozhodne vládu změnit?,“ klade si otázku úvodníkář Iain Martin. „Nemluvím o přerozdělení v rámci politické elity, které vládnou trhy s dluhopisy a ortodoxní jednotná měna, ale o skutečných volbách usilujících o to, nabrat nový kurz směrem doprava nebo doleva, kurz, který si žádá nezávislou hospodářskou politiku. Takoví voliči v zemích, jako je Irsko, možná zůstanou klidní, až zjistí, že jim tuto volbu natrvalo sebrala Evropská centrální banka a EU. Co se ale stane, pokud je to v klidu nenechá?
„Skeptičnost vůči evropskému projektu vede k nacionalismu a extremismu, řekl minulý týden Herman Van Rompuy,“ píše deník. „Stejně tak je možné, že nová forma vlády, která nestaví demokracii do svého středu, podráždí voliče a otevře prostor extremistům.“
