Vyberte si jazyk
Chce Catherine Ashtonová, aby se zapomnělo na nečinnost Evropy, která se s ní táhne už od začátku arabských revolucí? „Ministryně zahraničních věcí“ EU oznámila 16. února v Tunisku, že Unie zemi poskytne poctivou finanční pomoc (17 milionů eur ihned, 258 milionů do roku 2013). V úterý 22. února má přicestovat do Káhiry jako první zahraniční představitelka, která Egypt navštíví po Mubarakově pádu. Její návštěvy se dočkají i Libanon, Izrael, okupovaná území či Jordánsko.
Nerozhodnost Ashtonové je odrazem nerozhodnosti členských států
Je to aktivismus opožděný. Unie se doposud spokojovala s tím, že pád „spřátelených“ diktatur pouze pasivně přijala a nebyla schopna vyvinout sebemenší iniciativu. Země ležící při jižním pobřeží Středozemního moře přitom Evropa považuje za svůj ‚zadní trakt‘, za výsadní území, kde praktikuje svou zcela novou společnou zahraniční politiku. Zatím ovšem neúspěšně.
Baronka Ashtonová, která má konečně k dispozici i nově vytvořenou diplomatickou službu, si netroufla jednat sama z obavy, že se znelíbí členským státům. Například mohla jmenovat zvláštního vyslance pro Tunisko a Egypt, a mít tak možnost zasáhnout do běhu událostí. To by se ale sedmadvacítka ještě musela shodnout na tom, co by se vlastně mělo dělat. Nerozhodnost Ashtonové je však přesným odrazem nerozhodnosti národní, stejně jako to platí v případě Michèle Alliot-Marieové, která vždycky jedná v nevhodnou dobu.
„Ashtonová se rozhodla pro roli generální tajemnice sedmadvacítky,“ lituje spolupředseda Zelených v Evropském parlamentu Daniel Cohn-Bendit, který je jedním z největších kritiků unijních omylů. „Evropská zahraniční politika nemůže být souhrnem národních diplomacií, to by se jinak jednalo o nejmenší společný jmenovatel.“ Členské státy, zejména pak ty velké, ale Ashtonové nechtějí přiznat ani trochu samostatnosti, jak si v úterý stěžoval před europoslanci předseda Evropské komise José Manuel Durão Barroso.
Evropský parlament na tom není o nic líp než členské státy: „Na demokratické tsunami, které lze přirovnat k pádu Berlínské zdi, reagoval Parlament mlčením,“ podotýká Cohn-Bendit. Evropští socialisté se spojili s pravicovou PPE , aby 18. ledna zablokovali hlasování o rezoluci o Tunisku, a vyčkávají, až se situace stabilizuje…
Evropě hrozí migrační tlak ‚boat people‘
Evropany z jejich apatie zřejmě vyburcovaly pouze obavy z migračního tlaku v podobě 5 000 tuniských ‚boat people‘, kteří se vylodili na italských březích. Komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová poslancům ve Štrasburku sdělila, že Unie zmobilizuje prostředky na pomoc Itálii s cílem zabránit hromadnému migračnímu přílivu do Evropy.
„To, že arabské revoluce nevyvolávají v Unii nadšení, je pochopitelné, protože se celá její imigrační politika opírá o spolupráci s diktaturami států jižního Středomoří,“ tvrdí německá europoslankyně za Zelené Franziska Brantnerová. „Pokud padnou, bude to pro Evropu znamenat katastrofu.“ Evropský parlament dal minulý měsíc zelenou jednáním o dohodě o přidružení s Libyí plukovníka Kaddáfího výměnou za jeho spolupráci v oblasti boje proti nelegální imigraci. Libye je zemí, kde to nyní také začalo vřít.
