Tématem jedné z diskuzí organizovaných týdeníkem Internazionale, italským partnerem Presseurop.eu, v rámci jeho výročního festivalu, který se konal začátkem října ve Ferraře, bylo „Evropa v letech 1989-2009: od nadšení po skepsi“. A priori se nejednalo o akci, která měla přilákat davy. Už vzhledem k času jejího konání (neděle ráno) a kvůli řadě jiných událostí, které se v té době pořádaly. Přesto sál praskal ve švech a několik desítek lidí na středověkém dvoře hradu Estense trpělivě čekalo, aby se mohli zúčastnit diskuze s českým novinářem, jeho rumunským a německým kolegou a delegátem Evropské komise v Itálii.
Publikum tvořili z velké většiny mladí lidé, Italové i cizinci, kteří neváhali klást přesně cílené otázky o fungování Unie a jejích institucí, včetně Evropské centrální banky. Z úvah, které doprovázely jejich otázky, vyzařoval ve vztahu k evropskému projektu jistý druh nedočkavosti. Integrace podle nich nepokračuje dostatečně rychle a nezdálo se, že by je strašila myšlenka federalismu – v dnešní Evropě absolutně menšinová. Naopak, požadovali více Unie a méně státu. Vyjadřovaly obavy o to, zda přijetí Lisabonské smlouvy uvede věci opět do pohybu a zároveň i obavy z nedostatku transparentnosti a přímé demokracie v evropských rozhodovacích procesech.
Víme už dlouho, že právě mladí představují procento populace, které pro Evropu projevuje největší nadšení. To dává do budoucna naději. Naši přeopatrní vedoucí představitelé, kteří tak rychle veškerou zodpovědnost za své chyby svalují na Brusel, by si to měli uvědomit.
GP.A.