Náměstí míru ve Slavonicích.

Biblický komiks bájných Slavonic

Prostřednictvím biblického komiksu fasády jednoho z renesančních domů ve středověkých Slavonicích, Jiří Peňás z Lidových novin vypráví příběh pozapomenutého města na česko-rakouských hranicích.

Zveřejněno dne 19 července 2011 v 13:52
Bernadyn  | Náměstí míru ve Slavonicích.

Do Indie a do Slavonic nikdy, říkaly v polovině 90. let časté postavy těchto útvarů, Jan Macháček a Zbyněk Petráček (čeští novináři). Chtěli tím dát najevo, že nepodlehnou módním vlnám, které v pražských kavárnách oněch let velely putovat právě těmito směry. Myslím, že v Indii skutečně zatím nebyl ani jeden z nich, aspoň ne kvůli duchovnímu osvícení, ale ve Slavonicích jsou pečení vaření, neboť tam mají jezdit za kým. Jezdíme tam za Viktorem Stoilovem, slovutným nakladatelem a našim přítelem.

Pověst o renesančních Slavonicích, bájném městečku u samotných rakouských hranic, kam se stahují pražští snobové, bohémové a jiní umělci a kde je každý dům ateliér, se rychle šířila, byť stejně tak existovala i kontra-legenda o zaplivaném sudetském zapadákovu na konci světa, o vybydleném městě duchů a jeho zešedlých historických kulisách, obývaných lampasáky, nasranými po Listopadu, že už nemohou se svými vlkodlaky chránit ostnatou hranici. Ani jedna legenda není myslím zcela pravdivá, ale není ani zcela nepravdivá…

Kus toho slavného ostnatého plotu, který lemoval naši vlast od Aše po Bratislavu, zůstalo kousek za Slavonicemi, u usedlosti Kadolec, zachováno na ukázku, co to bylo za stát, který se takhle omotal.

Slavonice jsou zvláštním a výjimečným městem, (spolu s blízkou Telčí a Dačicemi) přestože historicky leží na Moravě, jsou úředně jsou součástí jihočeského kraje. Obyvatelstvo po válce přišlo z různých koutů, je tedy smíšené a mluví všelijak. Pražáci tvoří poslední vrstvu, nevím, do jaké míry oblíbenou.

Newsletter v češtině

Na slavném renesančním náměstí je několik vietnamských prodejen všeho možného. Od zeleniny, melounů a trenýrek s Mickey Mausem až po luky a šípy. Chvíli jsem přemýšlel, mám-li jeden luk koupit malému Viktorovu synovi Kryštofovi, pak jsem si ale představil, co takový dobře mířený šíp umí vykonat v oku kamaráda, a koupil jsem nějaké ovoce.

Největší chloubou Slavonic jsou ty renesanční domy s bohatě vyrýpanými sgrafity. To musela být v tom šestnáctém století zajímavá móda, udělat si z domů komiks. Takto vyzdobené obrázkové domy jsem viděl též v Gmündu a ve Weitře (Vitoraz) na rakouské straně, takže předpokládám, že po celém kraji to měla na starosti jedna vlašská sgrafiťácká firma, neboť Italové takové věci kolem designu vždy uměli nejlépe.

Celý článek si přečtěte na stránkých Lidových novin

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma