Bída za časů hospodářského „diktátu“

Zatímco nadále probíhají jednání o odpisu řeckého dluhu, aténská radnice vydává dvě jídla denně propuštěným zaměstnancům, kteří se stali obětí plánů úsporných opatření a dnes jim hrozí hlad. Někteří Řekové neváhají srovnávat situaci s poměry za německé okupace.

Zveřejněno dne 30 ledna 2012 v 13:39
 | Novoroční oběd pro bezdomovce s chytrými telefony, které zogranizovala aténská radnice, 1. ledna 2012.

Každý den tatáž scéna: v poledne se tichý dav tísní před zamřížovaným vchodem aténské radnice, jen pár kroků od náměstí Omonia. Kolik jich může být? Stovka? Nebo mnohem víc? „Večer jich je dvakrát až třikrát tolik,“ říká s povzdechem Xanti, mladá žena, která má z pověření radnice na starost „organizaci davu“. Pak se v napjaté atmosféře mříže konečně otevírají a u stánku, kde se rozdává Coca-Cola light a jakási bramborová kaše v plastových miskách, se utvoří dlouhá fronta. Ozývají se pokřiky, hádky, všechno musí proběhnout v rychlosti, protože na výdej jídla je vymezena pouze půlhodina.

Mezi pár jedinci z okraje společnosti a starci v otrhaných šatech si hned povšimneme nové kategorie občanů, kteří až doposud nebyli zvyklí žebrat o jídlo. Většina z nich se s novináři odmítá bavit. „Pociťují hanbu,“ říká pětapadesátiletý Sotiris, který se v nezaměstnanosti ocitl po dvacetiletém působení v jedné bezpečnostní agentuře. „V Řecku ale podporu v nezaměstnanosti dostáváte jen po dobu jednoho roku,“ vysvětluje.

Říká se jim „novozchudlíci“ nebo také „bezdomovci s iPhonem“. Jsou to bývalí zaměstnanci některého z mnoha zkrachovalých malých či středních podniků či státní zaměstnanci propuštění z důvodu úsporných opatření, která se tu už dva roky zavádějí.

Nyní jsou všichni bez práce a tonou v dluzích, které nahromadily v letech hojnosti prostřednictvím spotřebitelských dluhů. A není to tak dlouho: ještě v letech 2000-2007 vykazovalo Řecko slibný 4,2% růst. Pak ale bankovní krize z roku 2008 a hromová rána v podobě oznámení o rekordním rozpočtovém deficitu dosahujícím 12,7 % HDP z konce roku 2009 způsobily, že se ekonomika s příliš slabými základy na to, aby odolala spekulativní hře trhů, rozložila jako domeček z karet.

Kam až může Brusel zajít?

Práce na černo, daňové podvody, neefektivní administrativa… – příčiny zla známe a velká část populace s nutností provedení strukturálních reforem požadovaných „Merkozym“, jak se zde říká tandemu Angela Merkelová-Nicolas Sarkozy, který vévodí bruselským jednáním, souhlasí.

Ale plány úsporných opatření, které jsou v zemi zaváděny od jara 2010, společnost těžce nese. Postihují především zaměstnance a důchodce, kterým se příjmy ztenčily, anebo v případě propuštěných zaměstnanců zmizely úplně, a kteří platí daně srážené přímo u zdroje, jež rostou exponenciální rychlostí. Výsledek? Během dvou let stoupl počet bezdomovců o 25 % a hlad se stal pro mnoho lidí každodenní starostí.

„Začal jsem se zneklidňovat, když mi na vyšetření přišlo nejprve jedno, pak dvě a pak deset dětí s prázdným žaludkem, které předešlý den nic nesnědly,“ vypráví prezident řecké pobočky Lékařů světa (Médecins du monde) Nikita Kanakis.

Před deseti lety založila tato francouzská nevládní organizace svou pobočku v Řecku v reakci na náhlý a masový příliv nelegálních přistěhovalců bez finančních prostředků. „Před rokem k nám začali docházet sami Řekové. Lidé ze středních vrstev, kteří přišli o sociální zabezpečení a nemají nárok na nemocenskou péči. Posledního půl roku vydáváme také jídlo jako v zemích třetího světa, říká doktor Kanakis, který se zároveň ptá: problém dluhu je reálný, ale kam až může Brusel se svými požadavky zajít, když děti, které žijí jen tři hodiny letem z Paříže či Berlína, nemohou docházet k lékaři a nemají co jíst?“

Poslanci mají své jisté

Ve čtvrtek se ve středu Atén na náměstí Ústavy hned naproti budově parlamentu odehrála nevídaná scéna. Zemědělci z 83 kilometrů vzdálených Théb rozdávali 50 tun brambor a cibule zdarma. Akce, o níž informovala předem televize, se záhy proměnila v sociální bouři. Všichni se vrhli na stánky. Znovu bylo slyšet hádky a výkřiky. „Tohle jsme od okupace nezažili,“ zlobí se Andreas, který scéně přihlíží z povzdálí. Německá okupace za druhé světové války vyvolala obrovský hladomor a vzpomínka na něj v kolektivní paměti přetrvala.

O okupaci se často mluví nejen v souvislosti s návratem hladomoru, který postihuje střední třídy, ale také s diktátem Bruselu, nebo ještě častěji Berlína. „Každého čtvrt roku nám hrozí bezprostředním bankrotem a nařizují nám, abychom ještě o něco více přiškrtili ty nejchudší vrstvy. A peníze, které nám slibují? To jsou půjčky, které slouží jen k vyplácení našich věřitelů!“ hromuje Andreas.

Jakožto zaměstnanec jedné námořní společnosti se při zmínce o eventuálním rušení třináctých a čtrnáctých platů jen směje. Stejně jako mnozí jiní zaměstnavatelé mu ani ten jeho žádnou mzdu už dlouhé měsíce nevyplácí. „Vedení se ohání krizí, aby nemuselo zaměstnancům platit,“ stěžuje si. Pak se otočí k bývalému Královskému paláci, v němž dnes sídlí parlament, a dodá: „Tady sedí 300 kreténů, kteří poslouchají vládu, kterou si lidé nezvolili. Klesla jim nějak životní úroveň? Poslanci mají stále své šestnácté platy a v Bruselu to nikoho nevzrušuje.“

Lucas Papademos zdaleka nevyvolal svou protikrizovou politikou takové národní probuzení jako jeho protějšek v Itálii: premiér „technokrat“ zvolený do čela vlády loni v listopadu vyniká především svou mlčenlivostí. V době, kdy země opět jedná o svém přežití a slibuje nová úsporná opatření, poskytl jediný rozhovor…deníku New York Times. Andreas je přesvědčen o tom, že „žijeme v hospodářské diktatuře. A Řecko je laboratoří, kde se testuje odolnost lidu. Po nás přijde řada na další evropské země. Střední třída zanikne.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma