Vyberte si jazyk
Z takovýchto konfrontací nesmíme mít strach. Musíme se na ně zvyknout, ovšem s jednou podmínkou: Že v nich neprohrajeme. Pokud totiž budeme jen slepě útočit, pokud se budeme bít se všemi, kteří se k nám chovají nepřátelsky, staneme se profesionálními rváči a každý se k nám bude chovat jako k malomocným.
Vše začalo 16. září ostrým nizozemským odmítnutím vstupu Rumunska do schengenského prostoru. Tímto ostentativním „ne” nám Nizozemci nechtěli bránu do Schengenu jen jednoduše zavřít, ale přímo zabouchnout před nosem.
Odborníci potvrzují, že Rumunsko splňuje převážnou část technických kritérií, stanovených Evropskou unií pro vstup do Schengenu. Země kvůli tomu investovala několik miliard euro, ale nakonec byla hozena do stejného pytle s Bulhary, a tak musí čekat, až se na přijatelnou úroveň dostanou i oni.
Postávání před branou je však poněkud frustrující. Zvláště po několikatýdenní léčbě, nákupu nového obleku a vyleštění střevíců. Je to jako když si předtím, než jdete na rande, vyberete z banky úspory, pojíte pořádný kus goudy, navoníte se tím nejlepším francouzským parfémem a koupíte tu největší kytici (samozřejmě nizozemských květin!). Poté dorazíte, zazvoníte, pozdravíte se slovy „dobrý den, madam”, a ejhle, překvápko! Na zápraží se objeví špatně naladěná ženština, která vám pugét omlátí o hlavu, protože z vás táhne sýr.
Otázka zní následovně: Jak se má v takovéto situaci správně postupovat? Poslat dámu k šípku, anebo odkráčet a mít pro příště na paměti, že je třeba se před příští návštěvou vyvarovat sýra? Anebo snad vzít prak, rozbít té ježibabě okno a informovat ji, že je krásná jako baba Jaga?
Vypadá to, že jsme zvolili taktiku střelby z praku, protože frustrace z nás přímo čiší. Znamená to, že jsme tedy zbytečně zatýkali? [Začátkem února orgány Národní protikorupční centrály (DNA) zatkly a vrtulníky do Bukurešti dopravily 140 celníků obviněných z korupce]. Zbytečně jsme vystavovali viníky na odiv, aby cizinci viděli, jak jsme nemilosrdní vůči korupci na našich celnicích?
Holanďané oznámili, že nás do schengenského prostoru vstoupit nenechají, a tak jsme si, jakoby zázrakem, vzpomněli, že i oni mají své mouchy. Nejsou spokojeni s našimi kontrolami na hranicích? Tak to jim tedy ukážeme, co je to bdělost!
Samozřejmě by se to mohlo mohlo jevit jako naprostá shoda okolností. Až doposud nás cibule jejich tulipánů nikdy nezajímaly. Nemají však náhodou jakýsi podezřelý tvar? Anebo ještě něco horšího: Co kdyby se v nich skrývala nějaká zabijácká bakterie, schopná zdecimovat naši drahou vlast? Prozatím hledáme tu bakterii. Ještě jsme ji nenalezli, ale jsme jí na stopě. Mezitím jsme vyhodili Nizozemí z Tulipánového schengenského prostoru. Pokud bude příště dělat lépe to, co má, možná budeme shovívavější…
Pohled z Nizozemí
„Posílit právní stát“
V rozhovoru pro nizozemskou veřejnoprávní rozhlasovou stanici vysvětluje ministr pro otázky přistěhovalectví Gerd Leers, že tím, že země souhlasila se vstupem Rumunska a Bulharska do Schengenského prostoru „jsme [jim] co se týče dohledu nad hranicemi předali klíče od našich vstupních vrat. Není možné, aby osoby, které nemají právo vstupu, byly hranici schopny překročit pomocí korupce. To proto je nutné ověřit, zda je [rumunský a bulharský] právní stát v pořádku.
Na základězpráv EU, které konstatují, že Bukurešť i Sofie v tomto směru nedosáhly dostatečného pokroku, je podle deníku Volkskrant ministr toho názoru, že „[rumunský a bulharský] právní stát není, podobně jako boj proti korupci a organizovanému zločinu, dostatečně na výši. [...] Je to otázka důvěry a ta právě chybí.“
