Obchod s bílým masem krizi nezná

Většina preventivních kampaní proti obchodu s lidmi neměla viditelné účinky. Evropský parlament dokonce nedávno přiznal, že veškerá opatření, která Unie zavedla ke zlepšení situace v této oblasti, byla neefektivní. Podle údajů, které zveřejnila Rada Evropy, se přitom jedná o jeden z hlavních zdrojů financování organizovaného zločinu. Ze všech odvětví černé ekonomiky je navíc „obchod s bílým masem“ tím, které v posledních letech zaznamenalo nejvíce exponenciální rozvoj. Mezi postiženými jsou zejména ženy: Z 800 000 osob, které se stávají každoročně obětí těchto praktik, tvoří ženy 80 %. Členské státy Evropské unie byly opakovaně vyzvány k tomu, aby se ujaly své odpovědnosti a zajistily materiální pomoc obětem, které by se chtěly vrátit domů, nebo jim poskytly úřední ochranu v případě, že si přejí na území EU zůstat. Tyto ženy musejí být rovněž přesvědčeny o důležitosti svědectví, které mohou vydat proti svým věznitelům, a v neposlední řadě je třeba jim zajistit ochranu proti případným represím ze strany těchto osob.

To se ale v praxi děje jen zřídkakdy. Vezměme si příklad Bulharska. Podle údajů Národní komise pro boj proti obchodování s lidmi se počet obětí zvýšil v roce 2010 na 500 lidí, což je ve srovnání s předešlým rokem dvojnásobek. Letos bylo jen do dubna zaznamenáno 154 případů: 141 žen a 13 dětí. Tyto potvrzené případy samozřejmě tvoří jen viditelnou špičku ledovce; realita je, jak si asi dovedeme představit, mnohem více znepokojivá.

Rizikovými zeměmi jsou pro Bulhary Nizozemí, Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Kypr a Švédsko. Obchod se ve většině případů provozuje za účelem sexuální vykořisťování, ale v poslední době roste i počet obvinění z nucené práce. Před několika dny bylo také oznámeno zadržení dvou Bulharů žijících ve Švédsku, kteří své krajany lákali do země s příslibem možnosti dobře placené práce a komfortního bydlení. Ve skutečnosti byli na místě nuceni trhat ovoce a žít ve stanech uprostřed lesa. Osobní doklady jim byly zabaveny a za práci nikdy nedostali zaplaceno.

Několik případů obžalovaných, kteří vyvázli s trestem, nedokáže tuto tendenci zvrátit. Před pár lety byli během policejní operace zadrženi dva muži, kteří se pokoušeli přepravovat ženy z Bulharska do Řecka. Vyšlo najevo, že objížděli bulharský venkov a hledali nové dívky, které pak nutili v Sofii nebo sousedním Řecku k prostituci. Ženám brali 50 % jejich výdělku. Soud je v první instanci odsoudil, poté ale byli evidentně zproštěni viny, protože se jejich fotografie objevily loni v létě v britském tisku, když se muži pokoušeli „udat“ bílé otroky na území Velké Británie.

Úřady varují před obchodníky, kteří vymýšlejí stále rafinovanější způsoby, jak oběti vlákat do svých sítí. V poslední době například rádi nabízejí „vzdělávací kurzy v zahraničí“, zejména kurzy jazykové. Fyzické násilí stále častěji ustupuje psychologickým výhrůžkám a nátlaku na rodiny obětí. V Bulharsku zůstávají hlavními důvody rozvoje obchodu s lidmi negramotnost, rozpad morálních hodnot, rasismus a etnická diskriminace, chudoba, ekonomika v troskách, nezaměstnanost… To také vysvětluje, proč překupníci změnili strategii a stále častěji se vydávají za pracovníky agentur nabízejících příležitostné zaměstnání. A tento jev by mohl přetrvat, protože v době krize lidé zoufale hledají východisko z často katastrofální materiální situace a jsou schopni udělat cokoliv, aby se dostali z problémů ven. Preventivní kampaně přispívají ke zlepšení této tristní situace jen poskrovnu. Hlavní díl práce zůstává v rukou policie jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Můžeme se koneckonců ptát, jak je možné, že evropské policejní sbory disponující ohromným represivním aparátem nedokážou zatočit s hrstkou mocipánů řídících tento obchod…

Práce

Otroctví po evropsku

„Číšnice vydělávající tři eura na hodinu, které musí pracovat sedm dní v týdnu a bydlí nad kavárnou, kde se po dvou až třech dělí o jednu postel. Zaměstnanci automobilové mycí linky, kteří dostávají dvacet euro za deset hodin práce, anebo také nic, když je špatné počasí.“ „Noví otroci jsou mezi námi,“ píše na titulní straněLe Soir v reakci na14. výroční zprávu „Obchodování s lidmi“, kterou zveřejnilo belgické Centrum pro rovnost příležitostí. Zpráva hned zkraje poukazuje na profesionalizaci obchodování s lidmi. Tento jev se podle studie opírá o čím dál složitější a rafinovanější praktiky a rostoucí problematičnost dopátrat se zodpovědných osob vzhledem k využívání subdodavatelů. Bruselský deník uvádí jmenovitě případ, který se dostal před trestní soud v Gentu. Týká se sítě dálničních motorestů, která pravidelně využívala služeb subdodavatelské agentury, jež motorestům poskytovala pracovníky původem z Kazachstánu.

Ti byli v motorestech zaměstnáváni na úklid toalet sedm dní v týdnu od 7 do 22 hodin za hrubou mzdu 1 200 eur měsíčně. Na práci je najala německá agentura jako živnostníky, a z hlediska platových a pracovních podmínek tak nepodléhali belgické legislativě. „Druhým pilířem, na němž staví rozvoj ekonomického vykořisťování, je evropská směrnice o volném pohybu pracovníků a její nežádoucí účinky,“ píše se dále ve zprávě, kterou cituje Le Soir. Zpráva doporučuje „sociální kontrolu na evropské úrovni za účelem získání spolehlivých informací o statutu pracovníka či firmy“. Tato podmínka by spolu se zákonem zavádějícím spoluzodpovědnost všech zainteresovaných zadavatelů práce umožnila efektivněji bojovat proti daňovým a sociálním podvodům a obchodování s lidmi.