Vyberte si jazyk
Žádná revoluce doopravdy neexistovala. Je to jen pohádka z jiného světa, ještě méně skutečného než ten ze Zóny soumraku. Světa plného mladých trimbulinzi [„excentriků“, dnes již kultovní termín vynalezený rumunským básníkem Nichitou Stănescu], kteří uměli psát milostné básně a držet se za ruku. Svět dobra, lidí žijících ze dne na den, kteří čekali, až v jejich dopisní schránce přistane ručně psané přání a ukončí tak jejich čekání.
Revoluce neexistovala – tak jako neexistoval život před iPhonem, ani noviny před internetovými blogy, ani věštci před sítí Facebook... Dnes máme [šíleného řidiče] „Tarzana“, Sila Camataru a Bercea Mondiala [dva notoricky známé lichváře], mámejasnovidkyni Vanessu [velmipopulární mezi rumunskými celebritami], máme Kasandry schopné předpovědět zemětřesení i Apokalypsu. Máme též poslance, kteří ve spánku slintají, a zombie bez emocí a záští. Vy si zahráváte s jiným světem? Tak my si vezmeme hračky a půjdeme si hrát jinam.
Revoluce nikdy neexistovala
Revoluce nikdy neexistovala. Byla pouze sérií teatrálních úmrtí, která se odehrávala sekvence za sekvencí, přičemž kamera se vždy na chvíli zastavila na výjevu rodičovského žalu. Revoluce, to byla náhoda, ze které se stalo výročí pitvané médii jako pokus o sebevraždu národa bez přístupu k Furadanu [silnému prostředku na hubení hmyzu]. Neexistoval ani pocit solidarity ve společném utrpení. Ani Ježíšek, ani „milovaná soudružka“ [Elena Ceausescová, choť diktátora Nicolae]. Ani „Eugenia“ [sušenky z éry komunismu], ani potraviny na příděl, ani marmeláda na chlebu, ani „Rádio Svobodná Evropa“, ani pionýrské šátky.
To, co existovalo, a to vím jistě, byla ohromná chuť po vietnamském vepřovém a australském telecím, po guacamole a cherry rajčatech, po M&Ms a H&M, po WTF [„What the Fuck“] a OMG [„Oh My God“]. Po levných iluzích a životu vdechovaném plnými doušky z cigaretového nedopalku.
Z hrdinského Rumunska se nemohlo přes noc stát Rumunsko erotické
Věřte mi, svět ve kterém se lidé dívali jeden druhému do očí a neodvažovali se sebe dotknout, svět bez bankovních karet, bez SMS a PINů, bez silikonu, bez plazmy či krystalů Swarovski, svět ve kterém by štětky nikdy nedávaly na ulicích autogramy a nikdo by se neodvážil prohýřit život a mozek posloucháním rozmluv několika polovičních analfabetů, takový svět nemohl existovat. Ne. Stačí jediné zapátrání na Googlu a uvidíte: svět bez nákupních středisek, bez bankovních půjček, bez Jeana de Craiovy a jeho manele [hudby kombinující pop, folk a cikánské rytmy], bez zadnic namaštěných krémem, bez virtuálního prostoru plného zvrhlíků a sexu.
Revoluce a svět, ze kterého vzešla, nemohly existovat. Z hrdinského Rumunska se nemohlo přes noc stát Rumunsko erotické. A neurotické. Moudřejší je věřit, že Operní náměstí v Temešváru [kde revoluce v roce 1989 začala] a mrtví na schodech katedrály jsou obrazy utopického světa. Záběry zamrzlými v čase, jako snímky mrtvých na Univerzitním náměstí v Bukurešti. A na náměstích v Kluži, Sibini či Brašově. Prosinec 1989? Výmysl kalendáře. Doba, během které jsme spali a ze které jsme se náhle probudili, přepnuli program a začali surfovat na internetu. Bez života. Bez naděje. Protože kráčíme odnikud nikam. Už nikdy nebudeme stejní. Ani moudří, ani trimbulinzi vystavující nahou hruď kulkám.
