Ať už se jedná o vojenský pohřeb na počest mrtvých výsadkářů nebo kadiš za zavražděné děti a jejich učitele, Francie drží smutek. Předem usuzovat, jaké motivy vedly zabijáka, který ve třech sériích vražd použil zřejmě stejnou zbraň, k jeho činu, je nebezpečné. Jaké může být pojítko mezi antisemitským zločinem před židovskou školou a vraždou francouzských vojáků, z nichž dva byli muslimského vyznání? Není možné ani podpořit hypotézu rasistického činu, ani vyloučit možnost, že se jednalo o dílo psychopata.
Na této úrovni vyšetřování a uprostřed předvolebního boje se musejí kandidáti, a zejména pak kandidující prezident, vystříhat v souvislosti s těmito zločiny veškerého trumfování, přehnaných interpretací a politikaření. Zkušenost z minulosti ukázala, jak mohou zhýralý kriminální čin nebo vojenské operace pečlivě naprogramované k volebním účelům volby znesvětit.
Od prosté solidarity a soucitu s židovskou komunitou, zasaženou další ránou, vede k využití události k politickým cílům jen úzká cesta. Zatím se kandidáti přešlapům vyhnuli. Dokonce se na jeden den zdrželi i svých předvolebních výstupů a veřejných prohlášení.
Národní jednota, koncept často zatracovaný, je jedinou důstojnou odpovědí na tato dramata. Bude to ten nejlepší hold, který můžeme třem zavražděným vojákům, třem židovským dětem a jejich učiteli vzdát. Kandidátu či kandidátům, kteří by toto republikové gesto nerespektovali, to budou muset voliči připsat černě na účet.