Tak nakonec to byl jeden z Alláhových šílenců, kdo se vynořil z toulouského pekla. Žádný neonacistický výsadkář žhnoucí v temných útrobách francouzské historie, ale jeden z vojáků každodenní intifády, která hoří na francouzských předměstích.

Hluchá guerilla, která se šíří od Toulouse po Paříž po „ztracených územích republiky“, jak o nich píšeznámý pamflet kriticky poukazující na každodenní antisemitismus, který vládne na předměstských školách. Právě toto temné a zvláště houževnaté zlo propojilo dvě teorie vyšetřovatelů a veřejného mínění, ve dnech potřísněných vražedným šílenstvím: tři mladí vojáci (původem z Maghrebu) chladnokrevně zavražděni, čtvrtý vážně raněn a čtyři další osoby (tři děti a jeden dospělý muž) uštváni a postříleni jako zvěř na židovské škole Ozar-Hatorah v Toulouse, v růžovém městě, kde se nachází hrob svatého Tomáše Akvinského, nejmoudřejšího z křesťanských filozofů.

Nejprve se zdálo, že by vrahem mohl být jeden ze tří výsadkářů vyloučených ze 17. výsadkového pluku v Montaubanu kvůli sympatiím k nacismu. Tisk otiskl fotografie tří hajlujících mužů zahalených do vlajky s hákovým křížem. Mladí, francouzští, bílí fanatici. S typickou autobiografií vraha, který se mstí svým spolubojovníkům, kteří ho udali, a který nejprve zastřelí tři vojáky afrického původu, než se vrhne na židy v jejich škole. Prototyp stoupenců Le Pena, což neznamená, že všichni ti, kdo dříve volili Jean-Marie Le Pena nebo dnes jeho dceru Marine [prezidentská kandidátka krajní pravice], měli být potenciálními vrahy.

Islámský terorista i neonacistický výsadkář patří ke společenské spodině

Realita nám odhalila jiného viníka, Mohammeda Meraha, Francouze alžírského původu („imigranta druhé generace“, jak zní běžně používaný protimluv), který včera v jednu hodinu ráno zatelefonoval na ústřednu televizní stanice France 24, aby sdělil důvody svých hrůzných činů novinářce Ebbě Kalondové, ženě afrického původu (jsme v multietnické společnosti) s milým a klidným hlasem. Mohammed Merah jí sdělil, že je napojen na Al-Káidu, že chtěl „pomstít naše palestinské bratříčky a sestřičky“ a že je proti zákazu nošení burky pro muslimské ženy a proti účasti francouzské armády ve válce v Afghánistánu.

Jak je možné, že se o okolnostech těchto dvou masakrů uvažovalo na základě dvou tak odlišných, ne-li přímo protichůdných scénářů? Odpověď je ta, že oba byly přijatelné. Islámský terorista patří, stejně jako neonacistický výsadkář ke společenské spodině. Jsou to dvě protikladné noční můry, které přesto dokážou spolužít. Jedna druhou neneutralizuje, naopak se vzájemně posilují.

Prezident Francouzům slibuje silnější a uzavřenější Francii

Zkrat, k němuž došlo v Toulouse, nastal už loni v červenci v Oslu v souvislosti s masakrem spáchaným fanatikem Andersem Behringem Breivikem: osm mrtvých po výbuchu bomby a 69 zastřelených v táboře sociálně-demokratické mládeže. První hypotéza byla ta, že se jedná o čin islamistických teroristů proti západní mládeži. Pachatelem byl ale třicetiletý světlovlasý Nor, který se prohlásil za křesťanského a proizraelského fundamentalistu s nepřátelským postojem k multikulturalismu, marxismu a islamismu. Na mladé socialisty chtěl zaútočit proto, že podle něj nesou zodpovědnost za masivní muslimskou imigraci.

Tedy dvě odlišné noční můry, které se přitom vzájemně doplňují a jsou slučitelné do té míry, že se politika uprostřed obzvláště zuřivé předvolební kampaně na několik hodin zastavila. Samozřejmě z respektu vůči obětem, v souladu se společenským chováním, které se ve Francii vyučuje na školách. Ale také z potřeby vyčkat a pochopit, a nedopustit se tak přešlapu. Tón je tvrdý, [prezident Nicolas] Sarkozy na téma imigrace a cizinci vsadil proti Marine Le Penové, za což ho Wall Street Journal dokonce pokřtil na „Nicolase Le Pena“.

Prezident Francouzům slibuje silnější a uzavřenější Francii. Nevyloučil ani odstoupení od schengenské dohody o volném pohybu osob mezi státy EU. Tato perspektiva velice popudila Angelu Merkelovou, která už zdá se nemá náladu účastnit se Sarkozyho předvolebních mítinků, jak přislíbila. Takové klima dnes vládne ve Francii, kde se Mohammed Merah, léta dřímající a osamělá buňka Al-Káidy z toulouské čtvrti Mirail, rozhodl přejít k akci. Býval to mohl být neonacistický výsadkář. Místo toho je to fantom Usámy bin Ládina. Což samozřejmě vůbec není uklidňující.