Ani ti nejzatvrzelejší euroskeptici už se nedomnívají, že by Srbové museli se vstupem do EU dát sbohem cyrilici nebo že by Brusel na jejich území vysílal speciální jednotky, které by po vesnicích pronásledovaly odvážlivce, kteří tam ještě v destilačních přístrojích pálí slivovici. Už si nemyslí, že by po vstupu do EU byli nuceni křižovat se jinak než třemi prsty, jak jim to neustále tvrdily nejkonzervativnější kruhy ortodoxní církve. Pravdou je, že se 20 % obyvatelstva obává ztráty kulturní identity, ale nikoho ani na okamžik nenapadne, že by nám lidé z Bruselu přišli vyhnat ze srdce a z duše svatého Sávu [nejdůležitější srbský politický, kulturní a církevní hodnostář třináctého století].

Hned po zrušení vízové povinnosti v prosinci minulého roku odletělo do Evropy padesát Srbů v čele s místopředsedou vlády Božidarem Djeličem. Byla to jejich premiéra. Šlo o vítěze soutěže „Evropa pro všechny“ pořádané vládou. Skupina zamířila konkrétně do Štrasburku a do Bruselu, kde navštívila evropské instituce. „Vůbec jsem si to takhle nepředstavoval, všechno je velice působivé,“ říká Zoran Djuričič (46 let), povoláním požárník, který je původem z Užice (západní Srbsko). Hned po návratu zpět, to už ví teď, povede svou dceru, které bylo právě 18 let, k tomu, aby se učila cizí jazyky a cestovala. Hadži Marinko Mijovič se rovněž narodil v roce 1963 a původem je z Nového Sadu, kde pracuje jako řidič autobusu. I na něj to, co viděl, zejména v oblasti technologií, udělalo velký dojem. „Evropa, to je pokrok,“ říká. Doufá, že jeho třináctiletý syn a patnáctiletá dcera budou moci plně využívat výhod evropského sdílení zboží a myšlenek.

Goran Joksimovič ze Sremské Kamenice (severní Srbsko) se narodil v roce 1968 a povoláním je policista. „Dříve jsem nemohl cestovat, protože zaměstnanci policie neměli právo na mezinárodní pas. Pak byl tento zákaz odstraněn, ale stejně to k ničemu nebylo, protože člověk potřeboval vízum. A také jsme na cestování neměli peníze. Vše, co jsem věděl o Evropě, jsem se dozvěděl prostřednictvím médií. Ale vidět to na vlastní oči je opravdu rozdíl.“ O evropské budoucnosti Srbska Joksimovič nepochybuje. „Ano, naše místo je v Evropě. Patříme tam už zeměpisně, teď se musíme snažit ještě o ten zbytek,“ říká.

Sedmdesátiletý Petko Zorič je nejstarším členem skupiny. Tento učitel tělesné výchovy na odpočinku a příležitostný satirický spisovatel sám sebe označuje za „euroskeptika“. Evropanům vyčítá jejich podíl na „zničení Jugoslávie“ a bombardování Srbska [v roce 1999 vedlo NATO jedenáctitýdenní leteckou invazi s cílem ukončit válku v Kosovu]. Jak dnes vidí budoucnost Srbska v Evropské unii? „Je to jako běh, řekněme na 1 500 metrů. Ostatní země EU mají před Srbskem náskok 1 000 metrů, ale i tak musíme běžet…