V roce 2009 vyšel devatenáctiletý M. ze střední zemědělské školy v Nermont Châteaudun (department Eure-et-Loir) s maturitou v kapse. O měsíc později nakládal do dodávky zemědělské náčiní. Mířil do Rumunska, přesněji do Măceşu de Sus, obce na jihozápadě země.

Případ M. není zdaleka ojedinělý. Z Rumunska se s jeho zhruba 15 miliony hektarů obdělávatelné půdy stává nyní v Evropě nové eldorádo zemědělců. Tisíce Francouzů, Italů, Španělů, Britů, Němců a Dánů si balí kufry a míří do země, která vstoupila do Evropské unie v roce 2007, s cílem začít tam hospodařit.

M., který se pro zemědělství rozhodl už v raném věku, si nemohl nic lepšího ani přát. „Tady v devatenácti letech hospodařím na více než 1 400 hektarech. K tomu, abych ve Francii dosáhl toho, čeho v Rumunsku za tři roky, by bylo zapotřebí dvou až tří generací.“

V Măceşu de Sus pěstuje pšenici, ječmen, slunečnice a řepku. A plány má veliké. V brzké době by chtěl využít fondů, které Evropská komise Rumunsku přidělila, aby dohnalo Evropu. Díky projektu by mohl zvýšit skladovací kapacity o 7 000 tun a zavlažovat dalších 500 hektarů zemědělské půdy.

Rumunské zemědělství zažívá 11% růst

Navzdory různým komplikacím ničeho nelituje. „V prvních měsících jsem byl trochu překonán událostmi,“ svěřuje se. „Co bych dneska dělal, kdybych zůstal ve Francii? Dokončil bych studia a našel si práci, kde bych vydělával 1 200 eur měsíčně. Zaplatíš nájem, jídlo a oblečení a na konci měsíce ti nic nezbude. To není život.“

Když projíždíte Rumunskem, nemůžete na tyto farmáře ze Západu, kteří proměňují zemědělskou tvář země, nenarazit. Díky jejich know-how a investicím zaznamenalo rumunské zemědělství v loňském roce 11% růst a to je pouze začátek. Úhorům a zanedbanosti venkova je odzvoněno.

Rumuni v současnosti prodávají zemědělské pozemky za průměrnou cenu 2 000 eur za hektar, což je v EU bezkonkurenční cena. Evropské dotace činí 180 eur za hektar, tedy polovinu částky, kterou lze získat v západní Evropě. Od roku 2014 by ale měla nová společná zemědělská politika (SZP) úroveň mezi západní a východní Evropou vyrovnat.

K tomu, aby mohl zemědělec ze Západu koupit v Rumunsku půdu, musí nejprve založit v zemi firmu. Od roku 2014 ale bude mít přímý přístup k pozemkům každý občan EU. Proto se zemědělci snaží nakoupit půdu dřív, než spekulanti vyženou ceny nahoru.

Nejvíce naspěch mají Švýcaři, kteří už nemají na placení několika desítek tisíc eur za hektar švýcarské půdy prostředky. Do malé obce Firiteaz nacházející se na západě Rumunska přišla rodina Haniů původem ze švýcarského kantonu Luzern před deseti lety: otec, matka, dvě děti a dvě vnoučata. Nakoupili zde 800 hektarů půdy. „V západní Evropě už není pro mladé lidi místo,“ stěžuje si devětadvacetiletý Christian Hani. Tady lze něco vybudovat i z úplné nuly. Myslím, že pro nás, mladé lidi, je velice důležité vytvářet něco nového.“

Opět sýpkou Evropy

Trh s bio výrobky zažívá v západní Evropě boom a rodina Christiana Haniho má soustavně vyčerpané zásoby. Ze Švýcarska si dovezla veškeré vybavení potřebné k tomu, aby zde mohla provozovat ekologické zemědělství ve velkém měřítku.

„Obiloviny, které zde nyní pěstujeme, se až dosud dovážely z Kanady, Spojených států a Číny,“ vysvětluje německý marketingový odborník Lukas Kelterborn, který Haniovy kontaktoval a nyní se jim stará o prodej úrody. „Je tudíž normální, že se je snažíme pěstovat v Evropě. Rumunsko nabízí do budoucna mimořádné příležitosti. Nezapomínejme, že země byla v meziválečném období obilnicí Evropy. A nyní se jí stává znovu.“

O tomtéž je přesvědčen i M. v Măceşu de Sus. Se svou rumunskou družkou si chce postavit dům na vlastní půdě. Ve vesnici už jeden vlastní a v sousední Krajově má byt.

„V Rumunsku vedu daleko pružnější život a také objevuji tradice, které už ve Francii neexistují,“ říká. „V životě jsem neporcoval prase nebo berana, zatímco v Rumunsku se to na venkově dělá pořád… Ve Francii už neexistují vzájemné vztahy. Tady jsem skutečně šťastný.“ Slovo sedláka.