Najít je nebylo nic těžkého. Měl je přímo u nosu. Na monitoru počítače, před kterým strávil posledních šest let v ženevském sídle HSBC, kde pracoval na vylepšování klientských databázových programů jedné z největších bank na světě. To, na co narazil toho říjnového dne roku 2006, mělo cenu ryzího zlata. Data chráněná přesvatým švýcarským bankovním tajemstvím. Milionářské účty, které dlouhá léta bobtnaly neviditelnými transakcemi a finančními toky pochybného původu, které nelze vysledovat. To, co měl tento 34letý inženýr informačních technologií před sebou, byla jména tisíců zahraničních občanů a firem, které tam uložili své peníze daleko od dosahu příslušných vlád, aby nemuseli platit daně. Jeden z největších nikdy neobjevených podvodů.

Následující scéna se odehrává necelých šest let poté v barcelonském přístavu. Je 1. července 2012. Loď s Falcianim na palubě připlouvá do Španělska. Při rutinní kontrole cestovních dokumentů tohoto Monačana s francouzským a italským občanstvím, který je ženatý a má jednoho syna, se spustí alarm. Ve Švýcarsku na něj byl totiž vydán mezinárodní zatykač, přestože jeho informace posloužila k odhalení tisíců neplatičů a případů daňových úniků po celé Evropě a vymožení téměř 10 miliard euro na daních. Bern jej však považuje za zločince. Zloděje. Je zatčen a Federální tribunál v Bellinzoně čeká na to, aby jej mohl soudit za krádež osobních údajů a porušení obchodního a bankovního tajemství. Tedy samozřejmě pokud Audiencia Nacional [španělský vrchní soud] rozhodne o jeho vydání.

Mezi jeho geniálním objevem a zatčením v Barceloně uplynulo šest intenzivních let, během nichž se z informatika stal díky informacím v jeho držení drahocenný uprchlík. Zločinec, který má být podle těch, kteří by tyto informace chtěli sprovodit ze světa, souzen a poslán do vězení. Jakýsi hrdina, Robin Hood hodný ochrany zase pro ty, kteří data chtějí využít.

Pilíř švýcarské identity

Ihned poté, co rodák z Monaka nalezne v říjnu 2006 cenné informace, věnuje pravidelně každý den část své pracovní doby stahování těchto dat do svého Macbooku. Zabere mu to více než dva roky. Je systematický. Také není divu.

Celé to trvá až do 20. března 2008. Toho dne Švýcarské bankovní sdružení (Swissbanking), organizace zaměstnavatelů v sektoru, spustí poplach. Jistý Ruben Al-Chidiak se totiž dostavil 4. února do kanceláří libanonské banky Audi v Bejrútu, aby jednal o prodeji databáze klientů různých švýcarských bank. Podle organizace byly tyto informace získány prostřednictvím pirátství. Švýcarské bankovní tajemství, jedno z charakteristických rysů identity země, je v nebezpečí.

Policie odhalí, že za identitou Rubena Al-Chidiaka se skrývá Falciani. A 20. prosince 2008 je tento francouzsko-italský občan spolu se svou komplickou zatčen a vyslýchán. Informatik je bezprostředně poté propuštěn a hned druhého dne se stěhuje do Castellaru, francouzské vísky na Azurovém pobřeží hned u italských hranic. Tedy mezi dva státy, jejichž pasy vlastní. Daleko od spárů Bernu, protože ani Francie ani Itálie nevydávají své občany. Ale Bern trvá na svém. Za každou cenu chce získat materiál, který si Falciani postahoval a který státní zastupitelství a HSBC považují za kradený, a vydává na něj mezinárodní zatykač. Ovšem v zoufalé honbě udělá Švýcarsko jednu hrubou chybu: požádá Francii o provedení domovní prohlídky ve Falcianiho bydlišti, zabavení jeho notebooku a zaslání kýžených dat.

**Největší **regularizace daňové situace****

Dům, do nějž se Falciani s rodinou přestěhoval, navštíví 20. ledna 2009 náměstek státního zástupce z Nice s policejním doprovodem. Z původně rutinní záležitosti se vyklube výjimečný objev. Nejedná se o nic menšího než seznam 130 000 účtů údajných pachatelů daňových úniků. Jeho nadřízený zahájí vlastní vyšetřování. Ovšem nikoliv proti Falcianimu, nýbrž proti údajným neplatičům. Informace bývalého zaměstnance HSBC v Ženevě se začínají šířit. Celá záležitost rozpoutá diplomatickou krizi mezi Francií a Švýcarskem. Bern obviňuje Paříž z toho, že si nezákonně ponechává ukradená data. Sarkozyho vláda zareaguje pohrůžkou, že zanese Švýcarsko na černou listinu daňových rájů OECD.

V srpnu 2009 se případ dostane do médií. Ministr financí Sarkozyho vlády Éric Woerth oznamuje, že má k dispozici seznam 3 000 švýcarských bankovních účtů, aniž by objasnil jeho původ. Woerth vyzývá jejich majitele k dobrovolnému řešení situace se správci daně. Do dnešního dne se na finanční úřady dostavilo 4 200 osob. A Francie do této chvíle vybrala 1,2 miliardy euro na nezaplacených daních.

Těch několik málo jmen, která se dostala do francouzského tisku, vyvolává sérii skandálů. K těm nejzvučnějším patří Patrice de Maistre, finanční poradce majitelky [kosmetického] impéria L’Oréal Liliane Bettencourtové, dále dědička parfémové značky Nina Ricci a Jean-Charles Marchiani, pravá ruka bývalého ministra vnitra Charlese Pasquy. Švýcarsko stále tlačí na to, aby Francie vrátila Falcianiho počítač. Paříž tak učiní až v únoru 2010. Ještě předtím však státní zastupitelství rozešle kopie databáze všem státům, s nimiž má smlouvy o spolupráci v daňových záležitostech a které o to požádají.

Seznam nepřátel se nebezpečně rozšiřuje

A tak 24. května 2010 přistanou informace zaslané z Francie na stůl v centrálním sídle Agentury státní daňové správy (AEAT) v Madridu. Ministerstvo financí si předvolává identifikované neplatiče a vyzývá je k uhrazení dlužné částky i s penále. To, co se podařilo díky Falcianiho datům, je ve Španělsku do této chvíle považováno za „největší regularizaci daňové situace v historii daňové správy“. Peníze, které vyplývají na povrch, převyšují podle neoficiálních údajů 6 miliard euro. Na seznamu figurují mocní muži jako Emilio Botín, prezident banky Santander.

Slavní neplatiči se objevují i na seznamu zaslaném do Itálie. Mezi 6 963 jmény, které obsahuje, figurují módní návrháři jako Valentino či Renato Balestra. Celkem měla přijít italská státní pokladna kvůli účtům v HSBC o 570 milionů euro.

Dodnes zůstává záhadou, s jakým záměrem Falciani do svého počítače všechna tato data vlastně stáhl. Zda měl v úmyslu spolupracovat s justicí a odkrýt mašinérii, kterou jeho firma spustila ve službách podvodu, jak on sám od prvního okamžiku tvrdí, anebo jednoduše tyto informace prodat za tučnou finanční částku, jak zase tvrdí švýcarská justice.

Může Falciani poskytnout více informací? Je i nadále užitečný pro vyšetřování dalších deliktů? Jen dva týdny po jeho zatčení zveřejnil podvýbor Senátu USA pro vnitřní bezpečnost závěry vyšetřování, z nichž vyplývá absence kontrolních mechanismů na odhalování praní špinavých peněz v bance HSBC. Na seznamu Falcianiho nepřátel – kde figurují švýcarská justice, jedna z nejvlivnějších bank na světě a tisíce odhalených neplatičů daní – mohou přibýt další položky [Al-Káida a mexické drogové kartely]. Je si vědom toho, že jeho cena tkví v tom, co ví. Že mu nezbývá nic jiného než unikat kupředu.