Vyberte si jazyk
Ještě před deseti lety nedokončilo 22 % Portugalek ani první stupeň základní školy. Tato generace žen si ale předsevzala, že svým dcerám zajistí lepší budoucnost než práci v domácnosti. A tak je možné potkat v Portugalsku hospodyně, jejichž dcery jsou bakalářky nebo dokonce majitelky doktorandského titulu.
Revoluce se netýkala jen žen, byla však v jejich případě pozoruhodnější. Zatímco chlapci dochodili alespoň první stupeň základní školy, mnohé dívky předtím neměly vzdělání žádné. Cesta za gramotností a nezávislostí tedy začínala od nuly.
Mnozí rodiče začali až před čtyřiceti lety věřit, že se vyplatí dát dítě na studia. Cíle však nedosáhli všichni.
Studia stála moc
Záminek, proč studium opustit, bylo dost, vzpomíná třiasedmdesátiletá Maria Teresa Correiová. „Když jsem byla mladá, dokončil první stupeň základní školy jen málokdo, protože život byl těžký. A ve škole se vždycky našel důvod přetáhnout nás pravítkem. Chtěli jsme, aby to dcera měla jiné. Museli jsme se hodně obětovat. Na její vzdělání padl celý jeden plat. Museli jsme jí zaplatit pokoj, jídlo a knihy.“ Dnes nikdo nepochybuje o tom, že se to vyplatilo.
Dcera, nyní devětačtyřicetiletá Maria da Graça, překonala očekávání rodičů. Vystudovala psychologii a je z ní úspěšná podnikatelka.
Největší skok v Evropě
S platem přišla i touha po nezávislosti. A přesvědčení, že studia skutečně přinášejí lepší život.
„Portugalsko je země, která prodělala ve školní docházce největší mezigenerační skok. Mezi dnešními ženami je v porovnání s předchozí generací šestkrát více vysokoškolaček. Dnešní devětadvacetiletá Portugalka chodila do školy průměrně o sedm let déle než žena o čtyřicet let starší. To se v Evropě nikde jinde nestalo. Jinde jde o rozdíl roku nebo dvou, ale ne sedmi,“ tvrdí socioložka Anália Torresová.
Nerovnost mezi muži a ženami však stále přetrvává. Průměrná mzda absolventa s doktorandským titulem činí zhruba 2 400 eur, v případě žen je to 1 600 eur. Za stejný typ práce dostávají ženy v průměru o třicet procent nižší plat. Do přelomu tisíciletí se platové rozdíly zdůvodňovaly nižší vzdělaností žen. Nyní se tento argument obhajuje hůře, podotýká Anália Torresová, která se zasloužila o vznik první katedry genderových studií v Portugalsku. „Vzpomínám si na tvrzení, že nerovnost mezi muži a ženami skončí, jakmile se vyřeší problém vzdělání. Neskončila.“
Namísto moci, zkumavky
V laboratořích Vědecké a technologické fakulty Univerzity Nova de Lisboa na levém břehu řeky Tejo vědci se zkumavkami testují chemické reakce. Většinu pokusů provádějí ženy. Ale v kancelářích stále rozhodují muži. „V Portugalsku učí na vysokých školách 65 % žen, ale stálé učitelské místo získá jen pětina z nich. Ženy mizí, jako kdyby sítem propadaly pouze ony.“ Jinými slovy, vyšší vzdělání žen se zatím nepromítlo do jejich podílu ve vlivných patrech.
Tým Výzkumného centra pro média a žurnalistiky analyzoval otištěné fotografie a články z výstupů poslanců v portugalském parlamentu. Cílem bylo zjistit, nakolik se v médiích objevují poslankyně.
„Hlas žen zaniká, a to jak v obraze, tak v projevu. I když se dostanou do středu pozornosti, nejsou středem politického dění. Jsou prezentovány způsobem, který je často zneviditelňuje a podhodnocuje,“ říká Teresa Floresová, která zjišťovala mediální obraz poslankyň.
To platí jak pro mocenské instituce, tak univerzity, jak tvrdí badatelka Ana Cabrerová z téhož výzkumného týmu. „Více než 70 % poslankyň tvoří ženy s bakalářským vzděláním a 8 % doktorandky. Technické dovednosti mají skvělé, připadají na ně však jen druhořadá místa. Toto je odrazem portugalské společnosti. V otázce vlivu neudělaly ženy stejný skok jako ve vzdělání,“ poznamenává Cabrerová.
Absence žen na rozhodujících místech lze vysvětlit i tím, že jim chybí čas, který musejí věnovat domácnosti, s níž jim partneři jen málokdy pomáhají. Portugalsko je zemí s vysokou mírou zastoupení žen na univerzitách a na trhu práce, ale jednou z nejhorších zemí podle dělení domácích prací. „Ženy si byly schopné vydobýt místo v mužském prostoru, ale muži v opačném směru žádný krok neučinili,“ konstatuje Anália Torresová. Bez lepšího dělení úkolů to nebude mít řešení.“
