Vyberte si jazyk
„Je to ta nejhorší zpráva, kterou mohlo Španělsko v této chvíli dostat,“ řekl údajně včera řekl jeden člen vlády. Obává se dopadu italské politické krize na naši zemi. Exekutiva Mariana Rajoye neskrývá znepokojení. Nejistota vyvolaná odchodem Maria Montiho a především ekonomickým programem jeho možného nástupce podkopala důvěru k evropské periferii, která se začínala na trh vracet. Navíc ohrožuje snahu španělského premiéra vyhnout se pomoci od EU.
Doposud se šéfovi španělské vlády dařilo vyhýbat takzvanému měkkému bailoutu či záchraně druhé generace díky důvěře, kterou mu v září vyjádřila Evropská centrální banka, když oznámila program nákupu státních dluhopisů. Rajoy spoléhal na to, že pouhá existence tohoto mechanismu bude odrazovat spekulanty a poslouží k udržení nízké rizikové přirážky, dokud se nedostaví kýžený efekt reforem a úsporných opatření.
Konec poklidu
Návrat Silvia Berlusconiho k moci a Montiho odchod by v každém případě znamenaly konec dosavadního klidu investorů. Politické zemětřesení v této zemi by otevřelo prostor scénáři, v němž by nová vláda mohla upustit od škrtů a reforem a ztratila tím možnost se financovat na trzích. Jde tu o čísla. Berlusconi nechal rizikovou přirážku (proti německým dluhopisům) na 575 bazických bodech, ale dnes je možné téměř cokoliv, jelikož Unii se nedaří rozhodovat a navíc má jen malý manévrovací prostor.
Tato epizoda dává tušit možný návrat rizikových prémií, které tu byly před několika měsíci. Ty byly příliš vysoké na to, aby mohlo hospodářství stabilně růst, a proto ve střednědobém horizontu neudržitelné. Tedy záminka pro to, aby spekulanti opět zkoušeli štěstí sázkou na pád eura.
V této situaci se šéf vlády pokusí udělat na summitu, který se bude konat ve čtvrtek a pátek v Bruselu, maximum. „Španělsko je na tom dnes stejně jako v pátek [7. prosince, kdy Berlusconi oznámil svůj comeback], ačkoliv trhy na něj nahlížejí kvůli událostem v Itálii jinak. Je zřejmé, že jde o evropský problém a že je nutné jej vyřešit v Bruselu,“ vysvětlil člen vlády.
Pomoc bude akutnější
I když nejsou vyhlídky španělské delegace vzhledem k nadcházejícím volbám v Německu – v listopadu 2013 – zrovna optimistické, někteří premiérovi spolupracovníci se domnívají, že právě díky italské krizi si evropští partneři uvědomí možné riziko a zvolí rozhodnější kroky vstříc bankovní integraci. Předchozí summity ostatně dokazují, že Evropská unie a zvlášť německá kancléřka postupují kupředu, když jsou zatlačeny do rohu.
Rajoy bude po svých partnerech požadovat dohodu, která mu umožní rozptýlit pochybnosti, které italské krize vyvolala na trzích. Také potřebuje počítat se společným štítem, který by chránil členské státy před krizí těch ostatních. Podle jeho soudu by znatelný pokrok v bankovní unii, o níž jednají v těchto dnech ministři financí EU, vyslal trhům vzkaz, že partneři budou držet při sobě a že euro je nezvratné.
Oslabený Monti
Premiér se bude snažit prosadit, aby k uzavření dohody a spuštění bankovní unie došlo co nejdříve, s konkrétním harmonogramem jednotlivých fází. Narazí při tom na odpor Británie a Německa, kterým budou sekundovat severské státy. Podle nich bankovní unie není řešením krize a není ji tedy třeba spěšně zavádět. Nebude mít ani obvyklé spojence, jelikož Mario Monti přicestuje na summit Evropské rady v oslabeném postavení odstupujícího předsedy vlády.
Evropská komise i vlády členských států se obávají dopadů problému, který se obecně považoval už za částečně vyřešený. José Manuel Barroso vyzval Italy, aby příští volby „neposloužily jako záminka ke zpochybňování opatření Montiho vlády“, a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz varoval, že možný návrat Berlusconiho „by mohl vytvořit hrozbu“ pro stabilitu Itálie a celé EU.
Největší dopady otevřené krize na euro by představovala případná španělská žádost o pomoc. Vysocí unijní představitelé proto chápou nedůvěru Německa k neomezenému výkupu dluhopisů Evropskou centrální bankou kvůli obavám z inflace. Ostatně, pokud se Berlín rozhodne říct „stop“, pak na podporu tak velkých ekonomik jako je Itálie a Španělsko, nebude dost prostředků. Jsou si vědomi toho, že k ohrožení eura by došlo, kdyby bylo třeba žádat po partnerech větší spoluúčast. „Možná, že ne všichni budou souhlasit,“ zdůrazňují.
