Svoboda tisku umírá, ale nevzdává se

Nový maďarský mediální zákon vstoupil v platnost 1. ledna, v den, kdy se Budapešť ujala předsednictví EU. Odsouzení se mu okamžitě dostalo v celé Evropě a s vervou proti němu bojuje i maďarský nezávislý tisk. Příkladem je tento editorial deníku Népszabadság.

Zveřejněno dne 3 ledna 2011 v 16:48

Nový maďarský mediální zákon vstoupil v platnost 1. ledna, v den, kdy se Budapešť ujala předsednictví EU. Celá Evropa jej okamžitě odsoudila a s vervou proti němu bojuje i maďarský nezávislý tisk. Příkladem je tento editorial deníku Népszabadság.

Na titulní straně dnešního vydání vyjadřuje redakce listu Népszabadság svůj vlastní pohled na nový mediální zákon. Vstupem nového zákona v platnost v Maďarsku zanikla svoboda slova. Sdělujeme to i v dalších 22 oficiálních jazycích Unie, aby tomu porozuměli všichni. Tento vzkaz považujeme za velice závažný, náš deník se k žádnému jinému tématu tak naléhavým způsobem nevyjádřil za celých dvacet uplynulých let a nikdy nevyužil takový prostředek protestu. Náš postup proto vyžaduje vysvětlení.

Jsme přesvědčeni, že tento mediální zákon navzdory veškerému popírání slouží autoritářským zájmům koaliční vlády Fidesz-KDNP [aliance středopravicové strany předsedy vlády Viktora Orbána a křesťanských demokratů, která je u moci od dubna 2010]. Vytváří podmínky pro umlčení, potrestání a odstranění všech, kteří nesdílejí stejný názor.

Mediální rada od dneška může novinářům udělit tučnou pokutu. [Ta se může vyšplhat až na 5 milionů forintů (448 000 korun) pro komentátora a 25 milionů forintů (2,2 milionu korun) pro deník v případě opakování prohřešku]. Jeden z odborníků strany Fidesz na kulturu naznačil (aniž by to výslovně potvrdil), že žádný deník nebude sankcionován za své politické názory. Ale pokud se tedy jedná o nedorozumění a na mezinárodní scéně to vyvolalo takové rozhořčení, proč tedy tento paragraf ze zákona nevyškrtnout?

Newsletter v češtině

Pět členů mediální rady vybraných výlučně mezi osobnostmi strany Fidesz mohou redakci pokutovat z libovolného důvodu. Třeba proto, že rada dojde k názoru, že je daný článek neobjektivní, či proto, že se jí nelíbí to, co říkáme o někom z jejich strany, i když je to pravda.

Deník se může obrátit na soud s žádostí o zrušení trestu a trvat na své nevině. Ale na jakém základě soud rozhodne o zrušení trestu? To nevíme. Buďto jej zruší, anebo ne. V zákonu je příliš netolerovatelného „buď-anebo“. Mediální rada daná opatření buď uplatní, nebo neuplatní. Deník může potrestat pokutou, která pro něj může být fatální, a stejně tak nikoli. V zemi, kde dodnes může kdokoliv získat odškodnění v případě újmy způsobené tiskem, to je moc chabá garance.

Na to nebylo zapotřebí žádné zvláštní instance. Ani ombudsmana pro média, který by se měl odteď odpovídat pouze prezidentovi mediální rady a který může zahájit řízení proti té či oné redakci na základě své libovůle. Když se mu zlíbí, může si vyžádat nějaký dokument a když ho nedostane, pokuta se může vyšplhat až na 50 milionů forintů. (Rada též může požadovat odhalení zdroje a má právo na domovní prohlídku.) Řízení může zahájit a stejně tak nemusí. Může udělit pokutu a stejně tak ji udělit nemusí. Z jakého jiného důvodu mediální zákon ponechává takovou volnost, než aby se z ní profitovalo? A když se z toho dá profitovat, proč bychom to nedělali? Tato ustanovení představují Damoklův meč nad hlavami deníků.

Přesto ti, kteří chtějí ukazovat současnou realitu si musí zajistit respekt. Protože vláda představuje svět perfektně vymezený, umlčený veřejnými médii, ve kterém vládne pořádek a bezpečnost, Pál Schmitt [maďarský prezident] je v něm tou nejnezávislejší osobou, a co se týče mediálního zákona, ten je „v naprostém souladu s evropským právem“. Naopak my bychom chtěli i nadále ukazovat svět, ve kterém žijeme. Na tom neústupně trváme. A to i prostřednictvím toho, že na titulní straně uvedeme třeba jen jednu jedinou informaci, když je naprosto zásadní: v Maďarsku zmizela svoboda tisku. Ale zahubena být nemůže.

Reakce

Kritika? Socialistický komplot!

„Novináři ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně a v Berlíně si dělají obavy o EU kvůli jedné východoevropské zemi, která šlape po svobodě tisku,“ tvrdí István Pataky v listu Magyar Nemzet. Jak přitom soudí úvodníkář tohoto maďarského deníku blízkého straně premiéra Viktora Orbána, „za většinou útoků namířených proti Maďarsku v okamžiku, kdy země přebírá předsednictví EU, stojí evropská levice, která se jako už tolikrát v minulosti nechává unášet větrem vanoucím z Budapešti,“ a vládnoucí maďarští socialisté z let 2002-2009.

„Nenechme se mýlit,“ vyzývá Pataky. „Kdyby nevznikl zákon o médiích, našlo by se jiné opatření sloužící jako záminka k tomu, aby se dobře promazané soukolí kritiky v požadovaný okamžik rozjelo. Nevím, kolik snídaní s novináři naše velvyslanectví uspořádala, aby na základě srovnání s evropskými zákony mediální zákon tisku osvětlila. Tiskoví mluvčí si ale mohou být jisti, že maďarská vize 'Dunajské strategie' a projekt romské integrace tak novinářsky atraktivní jako zákon o médiích nebudou. Což maďarskému předsednictví nebude nijak bránit ve výkonnosti. A úspěch nebude potřebovat vysvětlení.“

Každopádně je zvláštní, že západní komentátoři, kteří ani nemrkli, když policie v centru Budapešti rozháněla obušky pokojné demonstranty [v říjnu roku 2006, když byli u moci socialisté], se nyní v souvislosti s mediálním zákonem uchylují k rychlým závěrům. Citujme slova Jana Mainky [zakladatele Budapester Zeitung a šéfredaktora The Budapest Times, který žije v Maďarsku od roku 1988]: „Kde byli všichni ti samozvaní maďarofilové v posledních osmi letech, kdy měli svět upozorňovat na to, že země zabředává do korupce a špatných způsobů řízení?“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma