Všechen ten plast zdaleka nepochází jen od turistů. Odpadky vyhozené z lodí, ať už schválně nebo omylem, jsou mnohem početnější. Odhadujeme, že každý rok je přes palubu hozeno množství odpovídající dvěma až deseti tisícům kontejnerů. Mořští ptáci si myslí, že plast představuje potravu a snědí ho. Nizozemská studie z roku 2003 ukázala, že v žaludku 95% buřňáků ledních, kteří jsou vyvrženi na břeh, se nachází plasty. Najdeme je také v žaludcích mnohých tuleňů, kteří uvázli u pobřeží.

Co se týče mořských ptáků znečistěných naftou, kteří se octnou u pobřeží, tak jejich počet klesá – což je důkaz, že mezinárodní boj proti ilegálnímu vylévání nafty do Severního moře není zbytečný. V 80.tých letech 20. století byli ještě všichni ptáci, kteří na břehu uvázli, znečištěni naftou. V současnosti to už neplatí pro čtvrtinu z nich. Ale i ta čtvrtina je ještě příliš. Mořeplavci jsou tvrdohlaví.

Časovaná bomba

Málo lidí ví, že mořské dno u pobřeží městečka Heist skrývá ohromnou skládku munice z první a druhé světové války. Množství munice je odhadováno na 35 až 200 000 tun, z něhož jedna třetina údajně obsahuje toxický plyn. V případě zákroku by mohlo dojít k ekologické katastrofě. Ale nechat bomby tam, kde jsou, je také nebezpečné, protože dříve nebo později budou rozežrány rzí a jejich toxická nálož se uvolní do okolního prostředí. Na stav skládky z blízka dohlíží MUMM (Správní jednotka matematického modelu Severního moře a zátoky Escaut).

Chemické zplodiny a hormonální poruchy

Mládež, která se chodí do Severního moře koupat, se nemusí obávat, že by jí narostly vousy: dávky znečišťujících chemických látek jsou na to v Severním moři příliš malé. Ale u mořského života tyto chemické zplodiny zkrátka a dobře způsobují hormonální poruchy. Francis Kerckhof, biolog MUMM, byl v Severním moři v rozmezí dvou let svědkem vymření celé populace ostranky tenkoostné. Pod vlivem chemických látek samičky vyvinuly penis, což jim zabránilo v rozmnožování a způsobilo to vyhynutí celého druhu. „Teď už zjišťujeme vrozené vady a pokles plodnosti i u ústřic, srdcovek jedlých, ale také u ryb,“ prohlašuje Kerckhof.

Vědce znepokojují zejména tři druhy chemických zplodin. Silně toxické látky PCB – vzpomeňte si na dioxinovou krizi – jsou již dlouho zakázané, ale v mořských vodách zůstanou obsažené ještě asi dalších tisíc let. Látky HAP či PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky) jsou dehtovité substance uvolňované komíny lodí, které používají velmi těžkou a znečišťující topnou naftu. Substance TBT (tributylcín) obsahují cín a přidávají se do nátěrů lodních trupů.

Nadměrný rybolov

Je těžké přesně určit míru dopadu, který má znečištění na chráněné oblasti ryb, protože v Severním moři jsou ryby již zdecimovány rybolovem. „Veškeří tuňáci, přes metr dlouhé bachně, velcí ostnatci, žraloci, ploché ústřice a velké surmovky z našich vod již vymizeli,“ podotýká Francis Kerckhof. Po zákazu rybolovu se ohrožené druhy zotavují jen velmi pomalu. „Pravděpodobně proto, že jsou znečištěním příliš oslabeny, než aby se mohly rychle zotavit. A také proto, že příliš poklesla jejich plodnost,“ vysvětluje Ann-Katrien Lescrauwaet z Vlámského mořského institutu Vliz.

Pláž je každé ráno hezky uklizená, pobřežní vody vypadají čistě a rybí trh překypuje čerstvě ulovenými mořskými jazyky. Ale Severní moře je na tom podle Patricka Roose a Francise Kerckhofa špatně. Ty skutečně dramatické následky se zatím ještě neprojevují, protože Severní moře využívá silného proudu, který každé dva roky kompletně obnovuje jeho vody. „Ale mořský život se blíží k bodu, odkud není návratu,“ varuje Kerckhof.