Když to vyslovíme nahlas, zní to poněkud silně, ale přesto to vypadá úplně stejně, jako kdybychom se připravovali na válku. Pro Itálii – která už jednu vedla – je to svým způsobem druhá libyjská válka. Letadla C-130 Hercules horečnatě provádějí paralelní evakuace: Evakuují jak Tunisany z Lampedusy, tak Italy z Tripolisu, protože každý, kdo může, z těchto koutů Středomoří utíká, aby se už nikdy nevrátil. K Sicilskému průlivu směřují válečná plavidla, aby posílila malou flotilu, která už na místě hlídkuje. Na všech leteckých základnách se zvýšil stupeň pohotovosti. Zkrátka a dobře probíhají přípravy.

Mezitím probíhá pozorování moře a čeká se na nepřítele. Avšak nepřítelem není nikdo jiný než loďstvo složené z kocábek přeplněných nelegálními přistěhovalci: V téhle válce něco nesedí. V noci z úterý na středu se i přes rychlost větru, která dosahovala na moři stupně 5 [Beaufortovy stupnice], u břehů Lampedusy podařilo přistát dalším 350 uprchlíkům. Překonali 60 námořních mil z tuniského města Sfax, což je polovina vzdálenosti, která je dělí od sicilského pobřeží. V podvečer se některým z nich navzdory bouři a pobřežní flotile, která má červený stupeň pohotovosti, podařilo dostat se na pevninu: Usušili si oblečení, obuli boty a vydali se do prvního baru, aby pojedli něco teplého.

Klidné moře zvedne vlna přistěhovalců

Centrum pro příjem uprchlíků – které se sotva podařilo vyprázdnit – tak zase překročilo svou kapacitu 1 000 osob. Ve srovnání s předchozím týdnem, kdy jich bylo 2 500, je to však jen necelá polovina. Nelegálové masivně přicházejí i odcházejí a je jasné, že situace je neudržitelná. „Zejména, pokud se uklidní moře,“ mručí Cono Callipò, ředitel centra, „protože jestli se zklidní moře a Kaddáfí se vzdá, pak nebude to, čeho jsme byli doposud svědky, nic ve srovnání s tím, co nastane.“

Po pravdě řečeno, na Lampeduse se už toho stalo hodně. Hlavní tepna a uličky v centru jsou neustále plné Tunisanů, kteří obsadili bary, samoobsluhy a zejména obchůdky, ve kterých si nabíjejí mobilní telefony. Prozatímní řešení (to jest neuzavírat běžence do uprchlického tábora) se doposud ukázalo jako nejlepší. Avšak po týdnu tato strategie začíná podrobovat trpělivost ostrovanů tvrdé zkoušce. V mnoha barech se káva už podává jen v papírových kelímcích, „protože,“ jak se nám dostává vysvětlení v baru „Přátelství“, který patří starému Donu Pipinovi, „místní zákazníci odmítají pít z šálků, ze kterých předtím pili oni“.

Strach a dveře zamčené na dva západy

Děti už takřka nevycházejí z domova: Všechny dveře jsou zamčené na dva západy a děvčata vždy doprovází dospělý, a to i třeba jen na 100 metrů. Trpělivost místních je u konce: Přemítají o číslech, o kterých celý den slýchají. Jak z Říma, tak z Bruselu. Desítky tisíc. 100 000. Možná 300 000. Čísla se liší, ale i ta nejoptimističtější jsou synonymem katastrofy. Dino De Rubeis, zavalitý starosta Lampedusy, k tomu dodává: „Vždyť jste to viděli, jsme tady na místě a nikdy jsme neseděli s rukama v kapsách. Ubytovávali jsme je všude, kde to jen bylo možné, trávili jsme celé noci na přístavním molu, dávali jsme jim cigarety... Ale Lampedusa si sama není schopna poradit. Potřebujeme pomoc.“

Nad informacemi tiskových agentur se Dino De Rubeis jen ušklíbne. Podle něj jsou plné špatných zpráv: Vysoký komisař OSN pro uprchlíky vyzývá k tomu, aby „uprchlíci nebyli vraceni zpět“; Evropská unie požaduje po Itálii, aby zapomněla na nápad rozdělit běžence ze severní Afriky mezi ostatní členské státy; italská vláda už neví, co si počít, a navrhuje postavit na Sicílii obří stanová městečka. Muži pozorují horizont a očekávají špatné časy.

Neuvěřitelné příběhy

Jejich přání v podobě rozbouřeného moře a nárazů větru o rychlosti 40 uzlů bylo vyslyšeno. A když už je řeč o vylodění, Lampedusa včera vypadala stejně jako Normandie. Bouře ze severozápadu, návaly studeného deště a ledový vítr byl pro každého tím nejlepším doporučením, aby zůstal doma. Pro válku je to dobré, pro ostrov však špatné: Je už to dva dny, co se loď, která ostrov zásobuje ze [sicilského] Porto Empedocle, nemůže vydat na moře. Letadla na tom nejsou o nic lépe: Včera byly kvůli špatnému počasí zrušeny dva lety, kterými měli být přepraveny dvě skupiny běženců. Tak se věci mají v předmostí Itálie a Evropy, zatímco se čeká na ohlášenou maghrebskou invazi. V barech a hospůdkách, kam se lidé uchýlili před deštěm a větrem, se vyprávějí fantastické historky a příběhy.

Vzpomíná se třeba na to, co se stalo, když v polovině 80. let Kaddáfí vypálil dvě řízené střely na základnu LORAN [Long range navigation, pozemní navigační systém] na Lampeduse a cíl minul o několik kilometrů. A také odhalíme další bizarnosti této války, která se mísí s jinou válkou, jež zuří už dlouho mezi rybáři z sicilského přístavu Mazara del Vallo a hlídkovými čluny libyjské či tuniské pobřežní stráže. Rybářský trauler, který v noci z úterý na středu zachránil 40 Severoafričanů před vychýlením z kurzu, nese jméno „Svit měsíce“. Je tomu přesně rok, co byl „Svit měsíce“ zadržen a prohledán Kaddáfího pobřežní stráží kvůli narušení libyjských teritoriálních vod... Válka tu zkrátka není nic nového.