Říkáte, že balkánské země nyní představují křižovatku mezinárodních pašeráckých stezek. Jaké místo zde zaujímá Rumunsko?

Když jsem nedávno shromážďoval podklady pro studii o prostituci, mimo jiné jsem telefonicky vyzpovídal několik desítek dívek, které se prodejem vlastního těla živí. Všechny telefonáty měly jedno společné: dívky se zdají být spíše jen „viditelnou stránkou“ mnohem většího problému. Musíme si uvědomit, že v Itálii žije dívek z východní Evropy hodně a že Rumunsko je navíc v oblasti „vývozu“ lidského zboží jedničkou. Jedná se o stovky až tisíce dívek. V Římě je například všeobecně známým faktem, že nejkrásnější slečny, zaměstnané v eskortních službách, jsou vesměs Rumunky, které též pracují za nejpřijatelnější ceny.

Co chápete pod pojmem „nejpřijatelnější cena“?

Sto eur. Jsou to zdravé dívky, které používají diskrétní make up, mají velká, třebaže chirurgicky zvětšená poprsí a neberou drogy. Ruská prostitutka podobné „úrovně“ naopak prodává své tělo za dvě stě až tři sta eur. Dodejme, že Rumunky jsou často velmi mladé dívky a navíc se prý ničeho neostýchají. Klienty, kteří je většinou kontaktují telefonicky, okamžitě přijímají bez jakýchkoli dalších podmínek. Naopak jejich italské „kolegyně“ možná také nebudou hned vyjednávat, o klientech a jejich představách se však předem informují. Rumunky znají velice dobře trh, a jsou tak schopny odpovědět na všechny otázky, přesně jak to od nich očekávají italští klienti, kteří se tak rádi ocitají v roli „dobyvatele“. Na otázku, ve které zemi by nejraději pracovaly, odpovídají naopak rumunské profesionální společnice bez zaváhání – Itálie. V Itálii se muži neopíjejí tolik, jako v Německu nebo v jiných zemích, a při setkání se svou sexuální společnicí ji zahrnují komplimenty a dárky.

Pravdou je však i to, že rumunské sexuální společnice se v Itálii snaží svůj původ tajit. Většinou se představují jako „Rusky“ a podobně se prezentují i na internetu. Zdá se, že se tím snaží obejít vžitou představu, že „Rumunsko = cikáni nebo bída“. Aby si na trhu zachovaly určitou pozici, vydávají se tudíž za Rusky. Jejich původ vyjde najevo až ve chvíli, kdy přijde řeč na cenu. Kromě toho nikdy nemluví o svých pasácích, lidech bez jakýchkoli zábran. Ti zůstávají zahaleni rouškou tajemství. Ať děláme cokoli, nedaří se nám získat jejich přesnější popis. Víme však, že mezi pasáky nejsou pouze Rumuni, neboť obchod s prostitucí i nadále kontrolují italské organizace a k „subdodavatelství“ dochází jen příležitostně. Na druhou stranu se zdá, že v poslední době rumunské zločinecké organizace pronikají dál do Itálie a snaží se „diverzifikovat“ činnost svých „zaměstnankyň“ tím, že je zapojují do obchodu s drogami.

Mnoho rumunských prostitutek, které přijíždějí do Itálie po tisících, svým klientům prodává kokain, i když jej samy neberou. Jedná se o naprostou novinku, dosud nevídanou strategii rumunských zločineckých organizací, které se tímto způsobem snaží „konsolidovat“ vztahy se svými italskými kolegy. Ti až do nedávna obchodovali převážně s Albánci, Bulhary, Makedonci a Ukrajinci, působícími v Itálii již léta.

Zdá se, že jste si velmi jistý tím, co tvrdíte. Jak se může spisovatel dopátrat k podobným faktům? Z jakých zdrojů čerpáte?

Je to docela jednoduché. Například v případě studii o „eskortních službách“: podobně jako v policejních zprávách, i zde se vyskytují věci, o kterých se všeobecně ví: při surfování po římských internetových seznamkách pokaždé narazíte na inzeráty s rumunskými profesionálními společnicemi. Dnes je dokážu poznat okamžitě. Od Bulharek a Rusek je rozeznáte podle toho, že umí lépe italsky. Bulharky například často používají automatický překladač Googlu. V poslední době jsem také zaznamenal, že eskortní servis prorazil do světa show-byznysu a televize.

Viděno zvenčí, řeknete – žádná novinka. Problém je však v tom, že v Itálii si na tom mnohé z těchto žen vybudují vlastní kariéru. Mohou se stát ministryněmi, poradkyněmi nebo zastávat jiné vysoké funkce. Morální stránka věci mě nezajímá – jde koneckonců o svobodné rozhodnutí každého člověka, zda chce prodávat své vlastní tělo. Domnívám se však, že problém nastává ve chvíli, kdy dojde k vydírání, vzájemným protislužbám s „kuplířkami“, případně dokonce s prostitutkami, tedy jakmile se do věci zapletou špinavé peníze, korupce nebo protekce na pracovních místech.

Jaký je vztah mezi zločineckými organizacemi v Itálii a ve východní Evropě?

Italská mafie a vůbec struktury mafiánského typu úspěšně pronikly do východní Evropy, podobně jako do mnoha jiných zemí na světě. Mafie „vyškolila“ zločince v Latinské Americe (Mexiko, Kolumbie, Chile, Argentina, Uruguay), nebo dokonce v Jižní Africe. Není náhodou, že například Černá Hora udržuje natolik pevné vztahy s Uruguayí – případ obchodníka s drogami Darka Šariće mluví sám za sebe. Šarić se proslavil obrovským obchodním obratem, schopností udržet se na trhu mimořádně dlouho a svými styky s vládnoucí vrstvou. Všichni vědí, že Šarić dováží drogy z Uruguaye, které pak v Černé Hoře prodává, avšak vláda v Podgorici zatím nemá v plánu pašeráka vydat policii, dokonce ani pod hrozbou mezinárodních sankcí. Má totiž sama nemalý prospěch z peněz pocházejících z ilegální činnosti.

Každá země východní Evropy má ale svá specifika…

Samozřejmě. V budoucnosti však očekávám, že na Balkánu bude mít silné slovo srbská mafie, která zaznamená zvýšené zisky také v pobřežní oblasti. Co se týče Srbů, je zajímavé, že již nespolupracují s Chorvaty, protože se navzájem nemůžou vystát, dokonce ani na „zločinecké“ scéně. Naopak navazují vztahy s Albánci, podobně jak tomu bylo za války, když si vzájemně prodávali zbraně, ropu nebo drogy. Všechny tyto informace byly mimochodem opakovaně prokázany jinými studiemi. Například v práci, kterou napsal Misha Glenny (autor bestselleru „McMafie: zločin bez hranic“, Praha: Argo: Dokořán, 2009).

Jaký vliv mělo podle Vás rozšíření Evropské unie?

Rozšíření přineslo mnoha zemím východní Evropy nemalé výhody, protože napomohlo posílení právního řádu. Myslím si však, že nevýhod je také bezpočet. V současnosti mohou peníze, které pocházejí z kriminální činnosti, obíhat v mnoha východoevropských zemích bez nějakých výraznějších problémů, protože neexistují kontroly na hranicích a nemáme k dispozici společný právní rámec, který by se zabýval bojem proti činnosti mafie. Zločinecké kruhy již dlouho využívají nové příležitosti, které jim Východ nabízí. Podařilo se jim „odkoupit“ celé regiony bývalého východního Německa, Rumunska, bývalé Jugoslávie, Albánie nebo Kosova. Zatímco italské zločinecké sítě skupovaly v nově svobodné Evropě, co se dalo, západní podnikatelské kruhy byly mnohem opatrnější. Vzpomínám si na jednu zprávu, ve které se objevil záznam telefonického rozhovoru, zachyceného sicilskou policií několik dní před pádem Berlínské zdi v roce 1989. Zmiňují se v něm členové sicilské mafie Cosa nostra, kteří prý do 48 hodin přivezou „kufry“ plné peněz.