Vyberte si jazyk
Skupina 20 britských a francouzských [a italských] vojenských poradců, kteří byli vysláni na pomoc rebelům v Benghází, nepředstavuje okupační sílu. Jsou spíše poradci než školitelé, ale jsou to přece jen vojáci. Každým jejich krokem v terénu se zapojení NATO do občanské války v Libyi prohlubuje. Stejně tak významným krokem bylo i rozšíření seznamu cílů NATO, na němž se nadále nachází Kaddáfího telefonní ústředny a malé satelitní telekomunikační systémy, které byly označeny za zařízení dvojího použití.
Rozhodnutí, které bylo oznámeno tento týden v Bruselu a Londýně, představuje už třetí obrat od schválení rezoluce OSN o vytvoření bezletové zóny v Libyi. Předtím to bylo rozhodnutí o dodávkách neprůstřelných vest rebelům a skutečnost, že Barack Obama připojil své jméno k dopisu, ve kterém stálo, že budoucnost Libye není spjata s Kaddáfím u moci. Válečné cíle, u nichž Obama předtím přislíbil, že se nebudou rozšiřovat na svržení režimu, se tím rozšířily.
Každý další krok vyvolává obavy z tzv. „mission creep“, tedy postupného proměňování cílů mise v důsledku jejich nejasného vymezení hned na počátku. Jak poznamenal jeden pozorovatel, jde spíše o to, aby se předešlo naprostému kolapsu mise. Každý z těchto kroků je kumulativní a směr cesty by se měl týkat nás všech. Před měsícem se zdálo, že Kaddáfího síly se zhroutí jak domeček z karet zakrátko po příletu prvních Tomahawků. V řadě ohledů se však stal pravý opak. Jeho jednotky se přizpůsobily boji v obydlených oblastech, těžké zbraně ukryly do podzemí, na střechy města Misuráta umístily ostřelovače a bombardovaly oblasti pod kontrolou rebelů kazetovými bombami. Ani jejich raketomety už nejsou snadným cílem.
Představitelé NATO včera [19. dubna] prohlásili, že údery na komunikační centrum Kaddáfího 32. úderné brigády snížily schopnost režimu řídit postup jednotek na Bregu a Aždabíju. Zároveň však byli nuceni připustit, že takovéto údery měly jen malý efekt na pouliční boje v Misurátě, které kanadský velitel operací NATO v Libyi generálporučík Charlie Bouchard přirovnal k souboji na nože v telefonní budce – bylo obtížné dostat se mezi ně. Jinými slovy intervence vedená ve jménu ochrany života civilistů v Benghází může mít opačný účinek v Misurátě, Rás Lanúfu, Breze a Aždabíji.
Misuráta by se mohla stát bodem zvratu. Je místem, kde cíle v podobě ochrany lidských životů civilistů na jedné straně a zvyšování bojeschopnosti jedné z válčících stran na straně druhé splynuly a dnes jsou jeden od druhého neoddělitelné. Čím déle boje pokračují, tím více se snižuje symbolický efekt kroků NATO. Ještě před měsícem měly potenciál být katalyzátorem pro osoby kolem Kaddáfího, které nechtěly stát na straně poraženého. Ale dnes už jejich psychologický účinek není tak jednoznačný. Kaddáfí se stěží třese strachy. Kdyby tomu tak bylo, jeho síly by se rozpadly. Místo toho se boje šíří a možná, že si [Kaddáfí] myslí, že má naději na dobytí Misuráty. Kdyby k tomu mělo dojít, zastavil by postup vzbouřenců.
V této chvíli máme dvě možnosti: Dát se do běhu na dlouhou trať v očekávání, že se rebelové jednoho dnes stanou bojeschopnou silou. To by znamenalo, že kroky, kterých jsme byli svědky, rozhodně nebudou posledními a NATO zvýší svou aktivitu na nebi i na zemi. Druhou možností je vrátit se k jednacímu stolu a pokračovat v diplomatické iniciativě, kterou navrhuje Africká unie a Turecko. Rozložení sil je dnes takové, že někomu z Kaddáfího klanu se může podařit zůstat u moci.
Ani jedno řešení nezní moc lákavě, ale z logiky rezoluce OSN vyplývá, že druhá cesta by zastavila utrpení civilistů dříve. Kaddáfího syn Saíf rebelům v Benghází ukázal, že se dokáže své role veřejné tváře reformy lidských práv vzdát. Stal se nepřijatelným stejně jako jakýkoliv jiný člen Kaddáfího klanu. Avšak vzhledem k tomu, že se režim nehroutí, se může stát, že nakonec bude tou tváří, s níž budou diplomaté muset jednat.
