Pokud bychom se spoléhali na ryby ulovené v britských vodách, do víkendu by nám všechny došly. Severní Atlantik kdysi patřil mezi nejproduktivnější mořské oblasti planety. Dnes je Evropa, přestože vlastní jednu z největších světových rybářských flotil, nucena dovážet dvě třetiny celkové spotřeby ryb. Místo rekordních zisků jsme dosáhli rekordního vytěžení rybích zásob, které už se týká tří čtvrtin evropské rybí populace.

Bez dotací by evropský rybářský průmysl zkrachoval

Ve světě, který stále více lační po proteinech a zdravém rybím mase, je tato situace sama o sobě zločinem. Ale my za výsadu špatného hospodaření navíc ještě platíme horentní cenu. Kdyby evropský rybářský průmysl nebyl dotován z kapes daňových poplatníků, tak by z velké části zkrachoval. Ročně vydáme miliardu eur, jen abychom jej vůbec udrželi nad vodou. Polovina z těchto prostředků putuje do Španělska. Všechno by mohlo být úplně jinak. V ideálním světě by Evropa ze svých ryb profitovala. Vydělávala by na daních z velkých úlovků dosažených zdravým, fungujícím průmyslem. Evropské vody by se podobaly těm kolem Ameriky, Nového Zélandu a Austrálie, kde kvóty stanovené na základě seriózních vědeckých poznatků umožnily prudký nárůst zásob ryb a zisku.

Dr. Rainer Froese z Leibnizova institutu mořských věd spočítal, že kdyby se Evropa řídila stejnými vědeckými zásadami, během čtyř nebo pěti let by se zisky ztrojnásobily, zásoby ryb zčtyřnásobily a výlovy vzrostly o 60 %. Některé druhy by se obnovily rychleji a některé vůbec, nicméně i v tak krátkém časovém horizontu bychom mohli, jak Dr. Froese říká, „dosáhnout ráje“. Naštěstí pro Evropu tu v osobě Marie Danamakiové máme progresivní komisařku pro rybolov, která straní andělům – a rybám. Maria Danamakiová chápe, že jejím posláním je hlavně chránit rybí populace, které jsou pak zdrojem obživy rybářů. Její předchůdci zřejmě často měli dojem, že je tomu naopak. Včera přišla její chvíle a Danamakiová mohla oznámit skon nechvalně známé Společné rybářské politiky, která nás do tohoto maléru přivedla, a zahájit dobu osvícenství. Během svého projevu si nebrala servítky: „Nemůžeme pokračovat stejným způsobem jako dříve. Potřebujeme změnu.“

Na vině je Rada a lobisté

Změna ale bohužel nepřijde.Přes některé pozitivní signály její proslov odhalil, že se jí nepodařilo přemoci skutečné viníky této zoufalé situace – ministry tvořící Radu EU pro rybolov a jejich všehoschopné spolupachatele, lobisty z rybářského průmyslu. Přínosem alespoň je, že některé rybí druhy budou umístěny pod dlouhodobou plánovanou správu, dále z dosahu ministrů. Evropský parlament také poprvé získá stejné právo zasahovat do veškerých reforem, což veřejnosti umožní mít na věc větší vliv. A jak dokázala kuchařská celebrita Hugh Fearnley-Whittingstall, na mínění veřejnosti záleží. Díky „Hughově rybí válce“ bude zakázána praxe, kdy se vyhazovaly naprosto konzumovatelné ryby. Jen v severním Atlantiku takto přes palubu putovalo 1,3 miliónů tun ryb.

Zdravá moře může zajistit správné stanovení rybolovných kvót

Evropa už teď zaměstnává vědce, kteří mají spočítat, kolik ryb smí být vyloveno, aby se to nedotklo základní obnovitelné chovné populace. Velikost výlovu se musí držet na tom správném místě křivky. Když před určením celkové kvóty pro jistotu ještě přidáme nějakou rezervu, můžeme mít opět zdravá moře. Předložené reformy ale neobsahují žádný závazek, že tyto vědecké pokyny budou do budoucna dodržovány. Včerejší prohlášení Marie Danamakiové bylo prostě to nejlepší, co se jí přes odpor rozhodné opozice podařilo prosadit. A je pravděpodobné, že její návrh bude ještě dále rozmělněn.

Takže to vypadá, že v loupení se bude pokračovat. Maria Danamakiová nás ujišťuje, že evropské ryby jsou společným přírodním zdrojem, ale klíčová rozhodnutí o těchto rybách přijímají za zavřenými dveřmi ministři pro rybolov, a ti trvale ignorují vědu ve prospěch omezených a krátkodobých zájmů. Zápisy z jednání a údaje o tom, jak kdo hlasoval, se nikdy nezveřejňují. Britský ministr rybolovu Richard Benyon tvrdí, že by o pravomoc hlasovat pro neudržitelné výlovy rád přišel, ale jak se zdá, příliš mnoho jeho kolegů ministrů tento názor nesdílí. Výsledkem je, že jsme promarnili velikou příležitost pro zásadní reformu a místo toho plujeme ve starých stojatých vodách.