Vyberte si jazyk
Z pohledu 700 cestujících irské nízkonákladové společnosti Ryanair, kteří zůstali na letišti Londýn-Stansted, nemá éra dopravců s minimálním servisem jen své světlé stránky. 2. srpna si kvůli nedostatku personálu nestihli někteří cestující před odletem zaregistrovat zavazadla. Zaměstnance letiště musela nakonec před rozzuřenými zákazníky chránit ozbrojená policie. Budou chtít ještě někdy riskovat takovou cestu? Nízkorozpočtové lety zajišťované 62 leteckými společnostmi z celé Evropy tvoří důležitou složku evropské infrastruktury.
Newsletter v češtině
Létám, tedy jsem
„Dříve když jsme cestovali po Evropě, tak zpáteční letenka za 200 liber byla levná. To mi úplně bere dech.“ Pro Nicka Wintertona, který žije už několik let v londýnské čtvrti Camden Town, jsou levné lety skutečné terno. Spolu se svou partnerkou si nedávno vybral jako svůj druhý domov katalánské město Tossa de Mar na pobřeží Costa Brava. „Dříve když jsme cestovali po Evropě na vlastní pěst, spíš než abychom si rezervovali pobyt se vším všudy, považovali jsme zpáteční letenku za 200 liber (235 euro) za levnou. Bere mi to dech, když si to srovnávám s dnešními cenami. Díky levným letům máme dnes možnost žít ve více jak jedné zemi zároveň. Do Španělska vždycky létáme a téměř pokaždé letíme s Ryanair až do Gerony," říká. "Nyní stojí cesta s Ryanair z letiště Londýn-Luton do Gerony, pokud letíte mezi 31. srpnem a 8. zářím, 21,23 liber (25 euro). To je až směšně levné, když cestujete jen s příručním zavazadlem. Mezi Londýnem a Geronou žádný jiný pravidelný spoj neexistuje.“
Možnost cestovat za nízké ceny přinesla obyčejným lidem, jako je Nick, expanze letecké dopravy v EU. Podle údajů asociace evropských leteckých společností stoupl počet cestujících na vnitroevropských linkách za posledních deset let o 50 %. Spolu s vytvořením schengenského prostoru a deregulací leteckého trhu, k nimž došlo v devadesátých letech, to změnilo náš způsob cestování, a náš způsob cestování zase pozměnil náš pohled na sebe sama. Snadný a levný pohyb po Evropě se stal klíčovým prvkem evropské lidové identity.
Vezměme si příklad Kai Andrey Sauthoffové, která žije a pracuje v Hannoveru na severovýchodě Německa a přitom už po několik let udržuje úzké vztahy s Portugalskem: „Studovala jsem a pracovala v Lisabonu, začíná své vyprávění. Zamilovala jsem se do tohoto nádherného města a trávím tam minimálně jeden měsíc prázdnin.“ Přestože tam přes rok nežije, cítí se být Kai Portugalkou. „Nemám pocit, že jsem cizinka, protože jsem se za ta léta naučila mluvit dobře portugalsky a oblíbila jsem si portugalskou kulturu. Jsem ráda, že jsem Němka. Ale Portugalsko miluju zrovna tak, proto mě spíš zajímá evropská dimenze.“
Ale to životní prostředí…
Kai každopádně nemá příliš na výběr, chce-li nadále udržovat tento nadnárodní vztah, na kterém jí tolik záleží. „Do Portugalska jsem cestovala všemi možnými prostředky, které si lze představit. Mám ráda vlak. Je to jeden z nejsnadnějších způsobů cestování, ale dojet takhle do Portugalska trvá dost dlouho. Levné lety škodí životnímu prostředí, ale dostat se tam, kam chceme, rychle, potkat se s přáteli, poznat nová místa, pracovat v jiné zemi, to všechno je prima.“
Nad debatou o budoucnosti leteckého cestování se vznáší přízrak jeho ekologických dopadů. Například za rok až dva by mělo letectví vstoupit do evropského programu emisních kvót CO2, což znamená, že průmysl bude muset snížit uhlíkové emise, vypouštěné letadly. [European Trading System, zavedený 1. ledna 2005, umožňuje 27 členským státům EU přidělovat emisní kvóty CO2 různým průmyslovým odvětvím na základě předem vypracovaného seznamu. Evropská komise nyní hodlá tento systém rozšířit o všechny skleníkové plyny (GES) a zapojit do programu nová průmyslová odvětví, pozn. překl.]
Snadnější to bude s lépe zkonstruovanými motory, nicméně zvýšení cen je nevyhnutelné. Řešení by mohla přinést výstavba železnic pro vysokorychlostní vlaky, propojujících větší množství destinací. Dopravní transfery by se lépe rozložily po území a dopady na životní prostředí by se snížily. Přestože je třeba zvážit ekonomické a politické dopady tradičních metod dopravy, svoboda cestování nemá velký smysl, pokud k němu chybějí prostředky.
Jsem Evropan
Pokud se toto opatření přidá k dalším, jako je například omezení rozvoje letišť, mohlo by to ohrozit vitální, avšak stále křehkou evropskou identitu, jakou pěstují lidé jako Kai. Ale vraťme se do Tassy de Mar. Možnost volně pendlovat mezi dvěma zeměmi, která Nicka zdaleka neuvrhla do života expatriotů, naopak způsobila, že se toto město stalo nedílnou součástí jeho existence: „Už se tu necítíme jako cizinci. Od té doby, co jsme si tu koupili byt, se hned cítíme jinak. Město se stalo součástí nás samých, stejně jako Camden. Když jsme v Tosse a mluvíme o tom, že se vrátíme domů, znamená to do bytu, ne do Camdenu.“
Identita nabývá na celistvosti. „Stává se mi, že sám sebe popisuji jako Evropana, kromě okamžiků, kdy jsem s jinými Evropany; tam mají stereotypy navrch a já se cítím velmi britsky. Není pochyb o tom, že levné lety toho v našich životech hodně změnily, a vždy jen k lepšímu.“ Bez možnosti cestovat jednoduše a za rozumné ceny by zkušenost evropské identity, jakou zažil třeba Nick, nebyla samozřejmě tak snadno představitelná.
Nathan Charlton
