Přestaňme strašit Grexitem

Tento týden spolu Evropané – a nejen oni – opět hráli hru na vzájemné strašení tím, že hypotézu o možném „Grexitu“ vydávali za stále více pravděpodobnou. Podle analytiků, kteří otázku proč a jak by Řecko mělo eurozónu opustit řeší již několik měsíců, je nyní řada na politicích a jimi pověřených odbornících, aby se k nevyhnutelnosti tohoto scénáře blíže vyslovili ve svých předpovědích, a samozřejmě své argumenty doložili čísly.

Běhemneformálního zvláštního summitu 23. května evropští politici přiznali, že otázka řeckého odchodu již nepředstavuje tabu a že ji každý stát ze svého úhlu pohledu studuje. Zároveň zopakovali své přání, aby Řecko v eurozóně zůstalo – samozřejmě za podmínky, že dodrží závazky vůči svým věřitelům.

A právě v tom spočívá ústřední bod problému - „Grexit“ není pouze ekonomickou, ale vysoce politickou otázkou. Tak jako jím byl vstup Řecka do eurozóny, přestože Brusel si byl dobře vědom toho, žestejně jako dříve Itálie, ani Athény nebyly na tento krok připraveny.

Je proto na evropských lídrech, aby rozhodli, zda jsou či nejsou ochotni nést jak ekonomické (pro své banky a jejich daňové poplatníky), tak politické (znehodnocení společné měny, kolaps modelu evropské integrace či opuštění „kolébky demokracie“, abychom jmenovali jen některé z nich) důsledky udržení Řecka v eurozóně. A je na jejich řeckých protějšcích, rozhodnout se, do jaké míry jsou připraveni vyhovět závazkům, které na sebe zem vzala, a pokud si je přejí zrevidovat, jak v tomto směru hodlají postupovat. Co se týče jejich odchodu z eurozóny, nezdá se, že by představoval skutečnou alternativu ani pro ně, ani pro většinu jejich voličů.

Právě z důvodu opravdu vysoké politické a ekonomické ceny „Grexitu“, jak pro Řeky samotné, tak pro jejich partnery, se nyní oprávněně diskutuje o „jemnějším“ řešení, které by se mělo vyjasnit po parlamentních volbách ve Francii a Řecku 17. června. Evropané nakonec pravděpodobně přijmou novou restrukturalizaci a nový splátkový kalendář pro řecký dluh, což populaci, těžce zkoušené dvěma lety přísných úsporných opatření, umožní trochu si vydechnout. Řekové, kterým bude pravděpodobně vládnout nová parlamentní většina a budou z blízka monitorováni „Trojkou“ EU-ECB-MMF, pak budou nuceni provést reformy státu, který se ukázala být nespravedlivým a neefektivním, a odvrátit se od politických metod, jejichž důsledky jsou nyní všem na očích.