„Solidarita v eurozóně platí pro všechny stejně,“ řekl tento týden německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Imperativní vzkaz byl určen Slovensku, poslední zemi eurozóny, která váhala s půjčkou 800 milionů euro Řecku, jež je bohatší než Slovensko, ale potýká se s vysokými dluhy, stejně jako s tím, zda přispěje částkou 4,37 miliard euro na dluhopisy v rámci záchranného fondu eurozóny, který byl vytvořen minulý měsíc a který zahrnuje dluhopisy v celkové výši 440 miliard euro.

Proč Bratislava vzdorovala? Za prvé proto, že se nová vláda Ivety Radičové nechtěla nechat svazovat sliby vlády předchozí. A za druhé proto, že jí systém příspěvků připadá nespravedlivý: podíl každé země závisí na jeho podílu na kapitálu v Evropské centrální bance, který je sám o sobě definován v závislosti na hrubém domácím produktu a počtu obyvatel. Slovensko, které se k eurozóně připojilo v lednu 2009 jako poslední a také jako nejchudší země, tak platí třikrát více než Lucembursko – daňový ráj Evropské unie. Ať žije solidarita!

Po několikadenních diskuzích v Bruselu slovenská vláda nakonec 15. července pod nátlakem ustoupila a schválila příspěvek do záchranného fondu. Půjčku Řecku ale nadále odmítá. Slovenský ministr financí Ivan Mikloš se domnívá, že by bylo chybou, kdyby „země, jejíž HDP na obyvatele nedosahuje ani 72 % evropského průměru, musela pomáhat bohatším zemím“. Podle údajů agentury Reuters činí minimální měsíční mzda na Slovensku 308 euro a průměrná měsíční mzda 725 euro, což je méně, než minimální mzda v Řecku, která dosahuje 863 euro. Navíc podle průzkumů dvě třetiny oslovených Slováků pomoc Řecku odmítají.

Nyní uvidíme, jak dlouho bude Bruselu trvat, než přesvědčí Bratislavu, aby peníze Řecku půjčila i přesto, že nemá na jejich splacení žádnou záruku. Možná ale Slovensko, které je dnes nepříjemně překvapeno tím, jaké výsady mu členství v elitním evropském klubu vyneslo, jednoho dne ocení vynucenou solidaritu EU. Možná tehdy, až bude mít samo problémy splatit peníze, které si půjčilo na pomoc Řecku.

Martina Buláková