**„Od 1. září bude zhruba 150 000 cizincům ze zemí mimo EU s nelegálním pobytem na území Španělska výrazně omezen přístup ke službám veřejného zdravotnictví,“ píše El País v souvislosti snařízením o „naléhavých opatřeních k udržení systému státního zdravotnictví“, které vstoupilo před několika dny v platnost. Zdravotní péče pro nelegální přistěhovalce tak „bude omezena na naléhavé případy a péči o těhotné a nezletilé“, upřesňuje deník.

Opatření je součástí vládního programu úsporných opatření a vláda si od něj slibuje roční úspory ve výši 500 milionů eur. Jak ale poznamenává El País:**

Podle realističtějších odhadů nebudou konečné úspory vyšší než polovina této částky, což zhruba odpovídá nedoplatku spojenému s problémy s fakturací zdravotnických služeb ostatním členským státům Evropské unie, které Španělsko poskytuje občanům těchto zemí.

Jak dále zdůrazňuje madridský deník, „opatření zpochybňuje právo na zdravotní péči vepsané do španělské ústavy“. Navíc pak

směřuje nejen proti univerzalitě systému veřejného zdravotnictví, ale rovněž proti jeho bezplatnosti. Uvedená část populace získá přístup ke kompletní zdravotní péči pouze v případě, že uzavře určitý druh pojištění (speciální smlouvu s orgány zdravotní správy) spojený s měsíčním poplatkem ve výši 60 eur pro 17-65leté a zhruba 155 eur pro seniory starší 65 let. […] Požadovat od nezaměstnaných částky dalece přesahující jejich prostředky je naprostou absurditou hraničící s nedůstojností, která šokujícím způsobem poukazuje na to, do jaké míry jsou naši představitelé odříznuti od sociální reality.Proti nařízení se už postavila čtyři autonomní společenství (Andalusie, Kanárské ostrovy, Baskicko a Asturie), podle nichž je na překážku spravedlnosti a sociální soudržnosti.

„Španělský systém zdravotnictví je jedním z těch, které nabízejí nejlepší služby, a této pověsti se těší i v zahraničí,“ soudí La Razón. Jak ale dodává:

Jeho správa je nákladná a sebemenší výchylka z rovnováhy jej může ohrozit. Jeho zneužívání, jako […] pozornost k nelegálním imigrantům, kteří se nepodílejí na jeho financování, figurují mezi faktory narušujícími rovnováhu, na něž je třeba najít lék. Kroky omezující nelegálním přistěhovalcům přístup k veřejné zdravotní péči podnikají de facto všechny evropské státy s výjimkou Španělska. Cíl těchto opatření je dvojí: na jednu stranu omezit výdaje ve veřejném zdravotnictví, které den ode dne rostou, a na stranu druhou, což je podstatnější, zabraňovat nelegální imigraci a vykořisťování a podvodům v oblasti sociální péče, které jsou s ní spojeny. Španělská vláda tedy nebude dělat nic jiného, než co už dělají naši sousedé.

>