Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger by měl 4. října zveřejnit výsledky „zátěžových testů“, které měly po havárii v japonské Fukušimě v březnu 2011 prošetřit bezpečnost 134 jaderných reaktorů, jež se nacházejí na území EU. Testy odhalily celou řadu nedostatků a odhadují, že opravy nutné k tomu, aby elektrárny starého kontinentu vyhovovaly bezpečnostním normám, budou stát 10 až 25 miliard eur. Tyto závěry však již nyní vyvolávají v členských státech živou diskuzi.

DeníkLe Monde tak upozorňuje na „napětí mezi Paříží a Bruselem“. Francie, která je se svými 19 jadernými elektrárnami a 58 reaktory hlavním evropským výrobcem jaderné energie, si totiž ve zprávě Komise vysloužila zvláště silnou kritiku.

Cover

Zpráva upozorňuje, že nouzové vybavení, například generátory, nejsou v případě, že by Francii postihla přírodní katastrofa, dostatečně chráněny proti přírodním živlům. [...] Francouzským elektrárnám také chybí nástroje k měření seizmické aktivity. [...] Francouzské úřady se pokoušejí význam těchto závěrů zmírnit. [...] V Paříži panují obavy z jakékoliv snahy Evropy centralizovat regulaci jaderného sektoru. [...] Francouzské úřady se též bojí, aby závěry této dlouhodobé analýzy nevyvolaly novou debatu o možném odklonu od jaderné energie.

Nizozemský deník Trouw píše, žeelektrárna Borssele „bezpečnostními testy neprošla“.

Cover

Jaderná elektrárna v Borsselle [...] nevyhovuje mezinárodním bezpečnostním požadavkům co se týče nebezpečí záplav. [...] Elektrárna navíc není dostatečně zabezpečena proti zemským otřesům.

Přitom „výsledky borssellské elektrárny nejsou ve srovnání s jinými jadernými reaktory v Evropě tak špatné,“ píše deník, který nemá na mysli pouze „jaderné supervelmoci, jako je Francie“, ale také elektrárny ve východní Evropě a čtyři elektrárny ve Finsku a Švédsku, jejichž chladící systémy neodpovídají normám, což představuje „riziko, že by se zde mohlo odehrát něco podobného jako ve Fukušimě (tedy roztavení reaktoru, tzv. meltdown).“ Belgie si naopak vysloužila chválu komise za svou „komunikaci o problémech elektráren v Doelu a Tihange,“ vysvětlujev rozhovoru pro deník Trouw univerzitní pracovník, který s komisí spolupracoval. Oba reaktory musely být letos v létě uzavřeny z důvodu prasklin v nádržích. Zpráva komise se o tomto problému nezmiňuje, jelikož „testy se ho netýkaly“. BerlínskýDie Welt se však domnívá, že „skutečným skandálem je neschopnost EU“. Deník je rozhořčen skutečností, že Unie po několik měsíců zaměstnávala skupinu odborníků, kteří měli zdejší jaderné elektrárny kontrolovat jednu po druhé, ačkoliv „všechna fakta jsou již dávno známa. Stačilo zavolat Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE).“ Navíc:

Cover

Skutečnost, že lidé, kteří byli za zátěžové testy zodpovědní, zcela zřetelně a opakovaně naráželi na odpor vlád a energetických společností, když chtěli některý z reaktorů zkontrolovat, ukazuje, do jaké míry si některé členské státy skutečně přejí vnést do oblasti jaderné energie více transparentnosti. Zátěžové testy tak nutně zůstávají snahou pouze problém rychle zafačovat. [...] Brusel, který se normálně snaží regulovat kdejakou banalitu, není schopen vyřešit natolik existenciální a panevropské otázky, jimiž jsou jaderná bezpečnost a skladování jaderného odpadu.