Kombajn. (Francie). Foto: Le Monolecte.

Dotace do kapsy bohatých

Francouzské zemědělství má důvody k radosti, neb získává pětinu dotací z fondů Společné zemědělské politiky EU (SZP). Další země, jako třeba Velká Británie, naopak pociťují stále vzrůstající hořkost související z nuceným navýšením příspěvků. Navíc, většinu této finanční pomoci vysávají nadnárodní společnosti a potravinové konglomeráty, mající jen minimální vztah k tradičnímu zemědělství. Jak ale odhalil Henry Samuels z Daily Telegraph, SZP stále poskytuje záchranné lano pro malé a středně velké francouzské farmy.

Zveřejněno dne 3 září 2009 v 15:43
Kombajn. (Francie). Foto: Le Monolecte.

Za malou usedlostí z kamene, ve kterém žije Nicolas Galpin s rodinou, se rozprostírá téměř 550 akrů pšenice, ječmene, hrachu a cukrové řepy. Při pohledu na tuto úrodu na okraji francouzské obce Auvernaux, čítající 317 obyvatel, je těžké uvěřit, že se statek nachází jen několik mil od velkoměsta Paříže a jen 15 minut jízdy od poslední zastávky příměstské pozemní dráhy. Ale toto je Francie, evropská zemědělská velmoc, kde se farmy rozkládají hned za branami hlavního města. Co do velikosti se pohybují od malých statečků jako z filmu Jean od Floretty, až po obrovské, vysoce výkonné a mechanizované provozy.

Dobrý ročník

Taková zemědělská síla má ale vysokou cenu, kterou jsou dotace EU z fondů Společné zemědělské politiky. S rozpočtem 55 miliard eur tvoří Společná zemědělská politika (SZP) plných 42 procent veškerých výdajů EU, což z ní činí největší program zemědělské pomoci na světě. Je to cena, která mnohým, na zemědělské suroviny méně bohatým zemím, vězí v žaludku. Rozvojové země a organizace poskytující zahraniční pomoc dokonce tvrdí, že tato politika ničí světový obchod. EU má začít subvence SZP redukovat, ale francouzský prezident Nicolas Sarkozy bojuje za to, aby rozpočet zůstal nezměněn. Navíc úředníci EU nyní opustili i slibovaný plán na širší revizi veškerých výdajů Evropské unie.

Při obhlídce svých polností zvedl pan Galpin něco, co vypadalo jako přerostlý pastiňák, ale ve skutečnosti to byla cukrová řepa. „Máme teď dobrý rok, obsah cukru je vysoký. S trochou štěstí z našich 60 hektarů cukrové řepy vytěžíme 800 tun cukru.“ Jako většina francouzských zemědělců dostává pan Galpin od Unie přímou pomoc, a to ve výši 70 000 eur ročně. Vloni obdrželo více než půl miliónu francouzských farmářů v dotacích EU dohromady 10.39 miliard eur – tedy asi pětinu veškerých peněz ze společné pokladny. V průměru dostává každý statkář neco málo přes 20 000 eur, i když každý desátý si přijde na více než 50 000 euro. „Je to dobrý život,“ říká pan Galpin, „ale nenechte se zmást. Lidé mají dojem, že vyděláváme spoustu peněz, protože vidí jen náš obrat, ale už ne to, co nám zůstane na konci dne.“

Newsletter v češtině

Dojná unie

Obrat jeho statku činí 350 000 Euro, ale pan Galpin musí také platit mzdy a pojištění zaměstnanců, stejně tak jako celkové pojištění, pesticidy, zemědělské stroje a pronájem zemědělské půdy, neboť mu z ní patří pouze zlomek. Po zaplacení toho všeho mu zbyde okolo 60 000 eur ročně, z nichž polovinu odevzdá svým rodičům, kteří mu stále pomáhají. Výdělek se téměř přesně rovná dotaci, kterou mu dává EU. „Upřímně řečeno, nejraději bychom nedostávali žádné subvence a žili pouze z naší produkce. Ale vzhledem k nynějším cenám pšenice bychom nepřežili,“ říká.

Nějakých 150 mil na jihovýchod, ve Vigorny v Haute Marne, řídí Thierry Lahaye a jeho dva bratři obilnou farmu o rozloze 2 100 akrů. Od EU dostávají v dotacích 220 000 eur ročně, ale jak říká, měsíčně si přesto přijde jen na 2 000 euro. „Chceme žít jen z plodů naší práce, bez pomoci, ale nyní, když byl dán volný průchod volné výměně, zcela bez ohledu na to, jak nás udržet při životě, jsou dotace životně důležité,“ říká.

Je snadné mít pochopení pro pana Galpina i pana Thierryho, ale už méně pro největší francouzské příjemce podpory – a těmi nejsou pachtící se zemědělci, ale jednotlivci a firmy s malým nebo vůbec žádným vztahem k tradiční zemědělské výrobě. Patří mezi ně nadnárodní společnosti jako potravinové konglomeráty, výrobci cukru a destilátů. Jejich totožnost byla poprvé prozrazena teprve letos, kdy všech 27 zemí Evropské unie muselo prozradit, jakým způsobem rozdělují zemědělské dotace.

Bohatým hodně, chudým nic

Ve Francii nenajdete mezi prvními 24 příjemci podpory ani jednoho obyčejného farmáře. Na prvním místě seznamu je s 62.8 milióny zpracovatel kuřat Groupe Doux. Největší drůbeží firma v Evropě měla vloni obrat 1.7 miliard eur – ale sama nikdy nevyprodukovala jediné kuře. Místo toho zadává subdodavatelské zakázky tisícům nasmlouvaných chovatelů. Ale jako jiné podobné společnosti v celé EU, se kvalifikovala v programu SZP v sekci náhrad zemědělských exportů, které byly navrženy k podpoře prodeje zemědělských produktů z EU do zahraničí, kde jsou ceny nižší než v Evropě.

Dalším čelným poživatelem dávek je koňaková odnož LVHM. Tuto obrovskou skupinu, do které patří zástup luxusních značek jako Louis Vuitton, či šampaňské Moët & Chandon a Krug, vlastní Bernard Arnault, podle časopisu Forbes sedmý nejbohatší člověk světa.

Jack Thurston, jehož webová stránka farmsubsidy.org jako první tento seznam příjemců dotací publikovala, tvrdí, že smysl této pomoci se pokřivil. „V Evropské smlouvě a následných zákonech, které Společnou zemědělskou politiku definují, je to pojmenováno jako politika podpory příjmu. Otázka zní: proč to celé funguje tak, že čím větší jste, tím více podpory dostáváte?“ Jedna možná reforma by byla předem ověřit finanční prostředky potenciálních recipientů, ale tuto myšlenku vytrvale Francie a Itálie odmítají.

Farmáři vyhrožují vidlema

EU přestala rozdávat prostředky pouze těm, kteří produkují nejvíce potravin – což v osmdesátých letech vedlo k obrovským přebytkům – a vlastní nejvíce půdy. Nyní se granty dávají i těm, kteří žádné potraviny neprodukují, za předpokladu, že „vlastníci udržují půdu v dobré zemědělském nebo environmentálním stavu“. Francie může nicméně očekávat menší podíl z objemu společné pokladny SZP, protože nové členské státy EU se budou hlásit o větší díl. Ale celý systém je prakticky nemožné pořádně změnit, vzhledem k spleti zájmů.

Francouzští zemědělci se nikdy nebáli militantních akcí, aby prosadili svou. Politici tak stále žijí ve strachu z novověkých rolnických povstání, kdy rozezlení farmáři skládají před vládními úřady haldy hnoje, blokují města svými traktory, atd. Většina se bojí změnit způsob, jakým jsou prostředky CAP rozdělovány. „Znamenalo by to vzít peníze těm, kteří si na ně uvykli a mezitím utvořili velice mocné lobby, které úspěšně brání to, co měli dříve,“ říká pan Thurston. Než nasedl na svůj traktor, pan Galpin z Auvernaux se podělil ještě o jednu myšlenku: „Můžete proti nim protestovat, ale tyto dotace Francii umožňují mít její nádhernou krajinu. Na tu nenadává nikdo.

EVROPSKÁ KOMISE

Bukurešť si dělá zálusk na zemědělský post

Bývalý rumunský ministr zemědělství Dacian Ciolos by se mohl stát budoucím eurokomisařem pro oblast zemědělství. Gândul uvádí, že „Rumuni nyní lobbují u Francouzů a Němců, aby toto křeslo tentokrát získala země s dlouhou tradicí v dané oblasti“. Rumunsko bylo totiž dlouhou dobu považováno za evropskou obilnici. Poté, co svou kandidaturu stáhl Ciolosův hlavní konkurent, Polák Janusz Lewandowski, by tento zemědělský inženýr, který si vzal za manželku Francouzku, „mohl v brzké době spravovat ne více ani méně než 40 % evropského rozpočtu“!

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma