Zpráva Fiktivní seriál: Konečná stanice pro euro 2/4

Efekt sněhové koule

Pokračování fiktivního seriálu listu Le Monde „Konečná stanice pro euro“: Po rozhodnutí Německého ústavního soudu o neústavnosti Stabilizačního fondu eura se zdá, že Sedmadvacítka přijala myšlenku bankrotu jedné ze zemí eurozóny.

Zveřejněno dne 14 srpna 2011 v 22:00

Noc ze 17. na 18. května 2012. Nový zvláštní summit šéfů států a vlád Sedmadvacítky byl svolán, aby našel náplast na bolístky eurozóny. I přes pozdní hodinu je v hale budovy Justus Lapsius, kde má Rada sídlo, slyšet klapot počítačových klávesnic. Několik novinářů s nohama na stole zakusuje místní nechvalně známé sendviče. Jiní před mikrofonem nahrávají svůj rozhlasový vstup na další den.

„Briefing GEN TAJ nyní v sálu FR 2.25“

Textová zpráva od francouzského mluvčího dorazila právě o půl jedné ráno. Neobvyklá přítomnost generálního tajemníka Elysejského paláce je znamením vážnosti situace. Xavier Musca do sálu 2. 25 konečně dorazí až po jedné hodině ranní. Projde přeplněnou místností a posadí se na jednoduchou skládací židli před shromážděnými řadami novinářů, kteří jsou připraveni sledovat každý jeho pohyb. Jejich tváře jsou mu dobře známé.

„Nebudu vám zde podávat výklad rozhodnutí, které padlo v Karlsruhe. Znáte ho stejně dobře jako já. V podstatě soud vyjádřil obavy o rozpočtovou suverenitu parlamentu. V krátkosti se bude jednat o to, nechat poslance hlasovat o opatřeních fiskální konsolidace, která Evropská komise spolu s ECB a MMF vyjednaly s každou s daných zemí. Jde o, já bych řekl, germano-německý problém.“

Newsletter v češtině

Po krátké pauze pokračuje.

„Druhý požadavek se však tentokrát týká nás všech. Soud se obává ,morálního rizika’, kterou by tato záchranná síť vytvořila. Ani zde nejde o nic nového. Toto rozhodnutí nás ale nutí postavit se k tomuto problému více zpříma, než tomu bylo dosud. Proto si musíme s prací pospíšit. V příštích týdnech se na otázku vrhnou Klaus Regling, generální ředitel Stabilizačního fondu eura, Olli Rehn, evropský komisař pro hospodářské a měnové otázky a Mario Draghi z ECB, spolu s evropským bankovním úřadem. Detaily vám říct nemůžu. Závěry Rady, které budou zveřejněny zítra, prozatím pouze potvrdí vytvoření „Krichbergského klubu“.

Kirchberg, království komunitárního soudnictví a největší pračka světových financí, myslí si Leesbey. Na stejnojmenném pahorku na okraji Lucemburku totiž již od 60. let stojí temné zdi lucemburského Soudního dvora. V poslední době se kolem něho vyrostl les kanceláří ze skla a oceli, které si zde postavily auditní společnosti a pobočky evropských bank, specializující se na správu aktiv. Od roku 2010 tu též stojí evropský fond, který má za úkol stabilizovat euro.

„Jaký bude mít klub mandát?“ ptá se jeden z novinářů.

„Bude mít za úkol vypracovat postup restrukturalizace nebo bankrotu, který by se mohl týkat všech věřitelů, veřejných i soukromých.“

„Jak se k tomu všemu staví prezident ECB Mario Draghi?“

„To se ho musíte zeptat. Jsem přesvědčen, že Evropská centrální banka se bude na této práci podílet konstruktivním způsobem.“

Centrální bankéř byl ve skutečnosti vzteky bez sebe a nesnažil se to skrývat. Když se o rok dříve mělo během původně tajné schůze v Lucemburku jednat o otázce odchodu Řecka z eurozóny, jeho předchůdce za sebou bouchl dveřmi.

Od pádu banky Lehman Brothers 15. září 2008 měla Evropská komise možnost cvičit se v umění nechat padnout tu či onu banku bez toho, aby zkolaboval celý systém. Od toho dne uběhlo již tři a půl roku. V podstatě v tomto směru neudělala žádný pokrok.

V místnosti, kde se tisková konference konala, se zvedlo ještě několik rukou. Řeči se ujal dopisovatel francouzského deníku a autor známého blogu.

„V konečném důsledku to znamená, že aby byla zachována suverenita německého parlamentu, rozšíříte suverenitu i na rozpočty jiných evropských zemí. Opravdu si myslíte, že vám to spolknou? Nebojíte se, že to, co německý Ústavní soud pokládá za nutné, bude neslučitelné s jeho ekvivalenty ve Španělsku, Řecku či Portugalsku?“

„Můžete si to vykládat, jak uznáte za vhodné.“

„Mohly by práce Krichbergského klubu dojít k závěru, že ta či ona země musí, třeba i přechodně, opustit eurozónu, jako to někteří navrhují v Německu?“

„Tak to myšleno nebylo.“

Jsou dvě hodiny v noci. Generální tajemník odchází stejně jako přišel, bez lejster či poznámek. Jen oči má o něco unavenější. Lidé v sálu se neochotně začnou zvedat. Leesbey se otočí ke své sousedce.

„Ty myslíš, že tímhle trhy uklidní?“

„Trhy ne, ale snad Bundestag ano.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma