Vyberte si jazyk
„Pokud euro neuspěje, nebude to pouze neúspěch měny, nýbrž celé Evropy a spolu s ní i myšlenky Evropské unie.“ Současná krize představuje jasnou výzvu, tak jak to připomněla 13. května Angela Merkelová. V důsledku finanční krize, jež by se mohla z Řecka rozšířit i do dalších států, vstoupila Evropská unie do etapy, která výrazně promění její tvář.
Záchranný plán v hodnotě 750 miliard euro, schválený 9. května, trochu připomíná Marshallův plán vytvořený záhy po skončení druhé světové války pro Evropu, jež se ocitla v troskách. Dnes je v troskách evropský projekt budovaný od roku 1950. Francouzsko-německý motor, stojící u zrodu celého procesu, dosáhl hranic svých možností, protože ostatní země nejsou připraveny jej bezpodmínečně následovat a protože Paříž a Berlín se podle všeho čím dál méně shodují na podobě a cílech EU. Evropský sociálně-demokratický pakt víceméně silného sociálního státu, historicky přijatý konzervativními stranami, dnes ohrožují nezbytná úsporná opatření na záchranu evropských ekonomik. Mezivládní metoda brzdí koherentní a efektivní evropskou politiku. Federalismus je pak výrazně neslučitelný s národními demokratickými požadavky, jak brzy ukáže návrh Evropské komise zavést dohled nad státními rozpočty. Co s tím? V roce 1950, tři roky po zahájení Marshallova plánu, přišel Robert Schuman se zcela novou myšlenkou vytvoření společného vlastnictví zdrojů uhlí a oceli, která položila základy obnově evropského kontinentu.
V dnešním světě technologických proměn by mohla objevná myšlenka přijít ze strany sociálně-ekonomických aktérů, kteří pracují v sítích napříč Evropou, jsou otevřeni světu a mají blízko k požadavkům občanů. Máme-li vyjít z krize, je na politických představitelích, aby dokázali, že jsou schopni naslouchat a opustit staré způsoby myšlení.
Eric Maurice
