Vyberte si jazyk
Evropská krize veřejného dluhu způsobená státními dluhy jednotlivých členských zemí se zhoršila poté, co byla přijata opatření k záchraně bank po krizi v roce 2008. Z toho vyplývají nejméně tři různé skutečnosti: zaprvé, měna bez státu neexistuje, zadruhé, kapitalismus se pouhým trhem řídit nedá. Zatřetí, úsporná opatření Evropu z krize nevyvlečou, ale naopak budou nadále situaci zhoršovat – a to až do chvíle, kdy euro zkrachuje.
Tím nejdůležitějším, co krize ukázala, je však to, že evropské politické obrození bude záviset výhradně na sociálním boji proti neoliberální politice. Neoliberalismus, tedy absurdní idea hospodářské vlády založené pouze na tržních mechanismech a jejich schopnosti sebe-regulace, je kořenem velké iluze o Evropě bez vedení, údajně spojené pouze jednotnou měnou, která vnitřní hospodářské a sociální rozdíly kontroluje dle logiky finančních trhů. Přesto je neoliberalismus stale jediným jazykem, který evropské politické špičky používají v konfrontaci s krizí i sociálními konflikty, které v jejím důsledku během příštích několika měsíců propuknou.
Pukliny eurozóny
Žádná evropská vláda neexistuje: pouze management úsporných opatření a represí. Evropské zátěžové testy bank se ukázaly jako nepříliš užitečné – do německých a francouzských bank, pro které byl státní dluh zemí na periférii EU problémem, vdechly jen pramálo života. Nedávné hospodářské úspěchy Německa – růst vývozu, zejména do oblastí vně eurozóny – směr, kterým se krize eura ubírá, změnit nemohou.
Ve skutečnosti se pukliny, objevující se mezi hospodářsky silnými zeměmi a státy průmyslově slabými, které politiky Europské centrální banky posílily, mohou pouze prohlubovat. Je velice pravděpodobné, že konečným výsledkem krize bude výstup Německa z eurozóny – je to pouze otázka času. Odchod Řecka nebo Španělska by nedokázal vyřešit rozpory uvnitř centrálního bloku EU nebo rozdíly mezi Německem – které se více zaměřuje na asijské a jihoamerické trhy – a Francií, která už nějakou dobu ztrácí hospodářskou moc a politickou kredibilitu.
Negativní dopad úspornosti
Americká krize a oslabující růst zemí, jako jsou Čína, Indie či Brazílie, dá euru i politické vůli zachovat evropský projekt ránu z milosti. Pomalé vyčerpávání stávajících metod ke stimulaci ekonomiky, kterému čelí Obamova vláda a Federální rezervní systém, zpomalující se růst Číny, která se snaží vyhnout se prasknutí bubliny obchodu s nemovitostmi a nakonec růst úrokových sazeb a zvyšující se inflace v Indii, společně zabrání úspěchu všech snah o znovunastartování evropského hospodářství využitím slabého eura a síly německé ekonomiky.
Úsporná opatření, která na sebe všechny země eurozóny uvalily, se tak ukáží být neproveditelnými. Státy se budou o překot snažit zařadit zpětný chod, pryč od plánu Evropské stability - už zanedlouho, jak nám ukázalo Maďarsko – což bude mít negativní důsledky na jejich hospodářské i sociální politiky. To, na co se dnes díváme, je odevropšťování Evropy.
