Vyberte si jazyk
Krizové situace mohou u těch, kteří je prožívají, vyvolat dvojí typ reakce: buď na nepřízeň osudu odpovědí semknutím řad, nebo postojem „zachraň se, kdo můžeš“. V případě bouře, kterou v eurozóně vyvolala hrozba řecké platební neschopnosti, to jednu chvíli vypadalo, že mezi členskými státy zavládne solidarita. Navzdory přísnému plánu na oživení ekonomiky, který předložily Athény, to však nakonec vypadá, že zvítězí politika „hleď si každý svého“. Německo, na němž spočívala hlavní váha výdajů na pomoc Řecku a dalším zemím v tísni (Portugalsko, Španělsko), podotklo, že pokud by tyto země respektovaly stejně jako Německo pravidla rozpočtové kázně, nebyla by situace taková, jaká je, a že země nehodlá doplácet na uvolněnou rozpočtovou politiku svých sousedů.
Postoj Berlína je v mnoha směrech oprávněný: v interní rovině musí Angela Merkelová uklidnit veřejné mínění, které má strach, že bude muset platit z vlastní kapsy za nezodpovědné Středomoří. V externí rovině zastává kancléřka svou roli evropské strážkyně rozpočtové ortodoxnosti. Lze tedy chápat, že Berlín vyhání cenu za přistoupení země na skutečně výjimečná opatření na podporu Řecka nahoru, neboť má ze všeho nejvíc strach z precedensu a z toho, že by tato opatření mohla otevřít dveře rozpočtové nekázni. Jak nedávno zdůraznil italský ekonom Lorenzo Bini Smaghi, pokud je strategie úniku z krize vykreslena příliš explicitně, mají ekonomičtí aktéři a vlády tendenci na kázeň rezignovat, protože jsou si jisti, že se jim nakonec dostane pomoci. K tomu, aby se stát choval zodpovědně, je tudíž podle Smaghiho potřeba, aby jeho partneři zachovávali, co se jejich intervence v případu krize týče, jistou nečitelnost, přitom ale byli připraveni pomoci, pokud by se to ukázalo jako nezbytné. Ovšem do doby, než se Unie vybaví náležitými institucemi a mechanismy, umožňujícími zabránit tomu, aby jednotná měna podléhala jisté formě vydírání, která připomíná jaderné odstrašování, budou Evropané zřejmě nadále přihlížet řecké tragédii a čekat, až na scénu vstoupí deus ex machina, který stále nepřichází.
Gian Paolo Accardo
