Vyberte si jazyk
Radost. Ohromná radost. Radost z toho, že se jedna politická epizoda uzavřela a zlá kletba se rozplynula. A jakým způsobem! François Mitterrand nebyl dějinnou anomálií, ale prvním levicovým prezidentem. Nyní je tu druhý: François Hollande. Pro levicový lid ožívá rokem 2012 rok 1981. Zastaralé obrázky, které se zdály být odsouzeny k existenci na stránkách dějepisných knih nebo zůstaly zasuty v intimních vzpomínkách dospělých či dětí, kterými někteří z nás v té době byli, nabývají nových barev. Rok 2012 také setřel 21. duben 2002, který tak pálil a bolel. O deset let později je trauma večera, v němž byla levice vyškrtnuta z francouzské politické krajiny, odčiněno.
Co znamená volit vlevo? Znamená to říci si, že navzdory individualismu současných společností existuje jisté „my“. Že ideje jako spravedlnost, rovnost, dělba a solidarita mohou a musí organizovat veřejný život. Jako ony instituce a veřejné statky, vytvořené Národní radou odporu, které nás utvářejí a které tu byly před námi a zase nás přežijí. Že je tedy možné jít proti dobovým hodnotám a držet při životě to, co nás spojuje, namísto toho, abychom sledovali své přirozené sklony a naslouchali hlásku, jenž se ozývá v každém z nás a nutí nás žít jen pro obranu vlastních zájmů.
V poničené Francii, která se mohla rozhodnout zabarikádovat se neustálým omíláním minulosti za fantomatickými hranicemi, ukázalo vítězství Françoise Hollanda, že země dala přednost naději. Hleďte vpřed, nikoliv vzad. Vychutnejme si okamžik, kdy se lid rozhodl jít touto cestou. A hledět do budoucnosti. Protože takový je úkol, který nyní na Françoise Hollanda čeká. Samozřejmě spravit zemi. Zcela jistě přebudovat společnost. Omezit nerovnost osudů mezi Francouzi bez ohledu na to, kdo jsou a odkud jsou. Ale aby toto vše bylo možné, je především nutné nastínit budoucnost. Ukázat, že Francie není jen dědictvím, historií, zašlou slávou, ale že je rovněž schopna sebeprojekce do budoucnosti a vlastní přeměny. Je třeba, aby se na tuto nepopsanou stránku, která je v mnoha ohledech znepokojující a v mnoha jiných zase vzrušující, začalo psát. A to způsobem rozhodným, imperativním, aby tato volba a důvěra, kterou v sobě nese, ve schopnost politiky změnit věci, když už nemůže změnit život, nepřišly vniveč. Práce teprve začíná a bude, již zítřkem počínaje, velice tvrdá. Dnes ale buďme šťastni a naplno si vychutnejme tento krásný květnový měsíc.
Protinázor
Zabránit evropské krizi
François Hollande „je prezidentem všech Francouzů“,připouští list Le Figaro. „Demokracie tak tomu chce. Skláníme se před touto volbou jako před vyjádřením vůle většiny. Nuže, vítejte pane prezidente.“ Deník, který neochvějně podporoval Nicolase Sarkozyho, se domnívá, že
jeho pětiletý mandát bude soudit historie, která bude brát v úvahu, že musel čelit nejhorší hospodářské a finanční krizi za posledních padesát let a že přesto zahájil významné reformy v oblasti vysokých škol, výzkumu, justice, důchodů, snižování veřejných výdajů a rozšiřování práv občanů… Rovněž s hrdostí udržoval odpovídající postavení Francie na mezinárodní scéně a hrál rozhodující roli při záchraně Evropy a eura.
Le Figaro dodává, že pro nového prezidenta
(...) představuje hospodářský růst stejně velkou prioritu jako návrat k rovnováze. Mnoho našich partnerů včetně Merkelové tuto vůli sdílí. Ještě je třeba se shodnout ohledně modalit tohoto růstu a přijmout reformy s potřebnou strukturou. Kromě toho je třeba se vyvarovat masivního příklonu ke zdanění namísto úspor. Bez evropské dohody to nebude možné. Aby toho bylo možné dosáhnout, bylo by nejlepší vzdát se myšlenky na další vyjednávání paktu stability a dodatek o růstu. Tím by se zamezilo riziku nové evropské krize.
