Vyberte si jazyk
Už ze školy každý dobře ví, že opisování je rychlá cesta k uspěchu. Musí se to ale umět. Pravidlo číslo jedna: nesmíte se u toho nechat chytit. Pravidlo číslo dvě: pokud vás přistihou, okamžitě se přiznejte. Helen Hegemannová je v tomto směru vzorný student.
Stalo se to takto. Sedmnáctiletá Helen Hegemannová nedávno vydala svůj první román, Axolotl Roadkill, divoký a impulzivní text o cestě k dospělosti. Recenzenti byli okamžitě nadšeni. Ten jazyk! Ta jistota stylu! Radikální dílo! A všechny ty relevantní postřehy a originální myšlenky! Začátek, jaký už jsme tu dlouho neviděli, konstatovala uchvácená literární kritika, která je na tomto druhu extáze přímo závislá.
Tři lajny speedu na záchodě
Událost vzbudila povzdvižení i u těch, kdo se o literaturu nezajímají: zplodit takovou knihu v šestnácti? Klobouk dolů! Román se zdá být autentickým záznamem: vypadá to, jakoby všechny ty věci o drogách, sexu a pubertě Helene H. opravdu zažila, což dělá Axolotl Roadkill ještě působivějším. Opravdu měla autorka přístup do nechvalně známého Berghainu, "nejlepšího klubu na světě", kde je vstup oficiálně zakázán osobám mladším 21 let? Opravdu na toaletách sjela "tři lajny speedu"? Zní to neuvěřitelně.
Hlavní postava románu, šestnáctiletá Mifti, je samozřejmě výtvorem Helen Hegemannové, ale většina čtenářů si nemohla pomoci ji s ní okamžitě neidentifikovat. A pokud se jedná o postavu otce, každý hned pomyslil na Carla Hegemanna, proslulého dramatika slavné berlínské scény Volksbühne. Ve scéně, kdy se Mifti bez emocí miluje v autě, filozofuje o bisexualitě a těší se ze svého "přezíravého postoje fracka" se zdá, že slyšíme skutečnou Helene.Axolotl Roadkill si úmyslně hraje s tímto poutavým dojmem autenticity. A román je to na takovou hru skutečně jako dělaný! Helene Hegemann, zázračné dítě a nová hvězda literární oblohy.
Píšu, tedy opisuji
Ale co se nestalo: kulturní blog gefuehlskonserve.de zjistil, že Helene Hegemannová plagovala hned několik knih. Zejména Strobo, román o sexu, drogách a klubu Berghain, vydaný v loňském roce malým berlínským nakladatelstvím SuKuLTuR a pocházející z pera bloggerky Airen, narozené v roce 1981. Helene Hegemannová z něj převzala nejen vtipné fráze jako například "techno-plasticita" nebo "navazelínované bradavky", ale též celé věty a situace. Helene Hegemannová se omluvila. Věděla, že bylo špatné "necitovat všechny, kdo mi text pomáhali napsat". Svůj román ovšem hájí, jejikož "autenticita stejně neexistuje, jen upřímnost". Říká také, že myšlenky si pouze půjčila: "Beru si inspiraci a věci, které mě stimulují všude tam, kde je najdu.“
Skandál, který se momentálně nafoukl okolo "aféry Hegemannová" je v první řadě odrazem přesvědčení, že aura opravdovosti je s plagiátorstvím neslučitelná. V Axolotl Roadkill však už není vidět rozdíl mezi fikcí a realitou. Helene Hegemannová je součástí tohoto "klubu virtuálních básníků", o kterých vypráví i Strobo: "Jsme součástí spiknutí, které čas od času sklouzne do beletrie. Je to úplně schizofrenní." Teoretickou strukturu tohoto hybridního umění mimochodem vyvinul Carl Hegemann: "Skutečnost nelze nalézt, jde ji pouze vyvolat 'členy' určité kultury." V tomto smyslu dělala Helene Hegemannová jen to, co umí nejlépe: vytvořila si románový život opisováním od ostatních.
