Vyberte si jazyk
Při poslechu projevu Radosława Sikorského před Sejmem [29. března] bylo možné nabýt dojmu, že se z Polska stává evropská minivelmoc. V zemi panuje stabilní politická situace, Německo je privilegovaným partnerem, v Unii Polsko zažívá jeden úspěch za druhým a na Východě roste jeho vliv. Šéf diplomacie ve svém hodinovém projevu nedělal reklamu jen sám sobě, ale rovněž se sáhodlouze zamýšlel nad pojmem národní suverenita a nad vlastní vizí federální Evropy, přičemž si vypomáhal citacemi Valéryho, Havla, Kołakowského, Humea, Jana Pavla II., svatého Jana, Wittgensteina a samozřejmě i Sikorského.
Polský Sarkozy
Naopak se vůbec neodvolával na Nicolase Sarkozyho. Polský ministr rozhodně fanouškem francouzského prezidenta není. Nicméně oba muži toho mají hodně společného: oba dva jsou hyperaktivní, přicházejí s jednou iniciativou za druhou, přičemž jejich výsledky jsou velice skromné. Oba jsou profesionálové, ale jejich impulzivita se jim často vymstí. Dokážou okouzlit svým zdvořilým vystupováním, stejně jako zaskočit vlastní hrubostí. Oba dokážou nastínit velkorysé politické vize, stejně jako si přivlastnit výsledky kolektivní práce. Kritikou druhých nešetří, ale vůči své osobě ji nesnesou.
Ministrovi Sikorskému určitě nelze vyčítat nečinnost. Po odchodu Anny Fotygové [ministryně zahraničí v letech 2006-2007] rezort reorganizoval a ve srovnání s epochou Bronisława Geremka [ministrem v letech 1997-2000] modernizoval zahraniční politiku. Sikorski je všudypřítomný, ale síla Polska na mezinárodní scéně, která podléhá vnějším neovlivnitelným faktorům, zcela očividně neroste stejným tempem jako energie našeho ministra. Ten má nicméně neskonalou důvěru ve své schopnosti a zřejmě si neumí přiznat své meze. A tak si vsugeroval, že svým „berlínským projevem“ nazvaným Poland and the future of the European Union [Polsko a budoucnost Evropské unie], který pronesl 28. listopadu v Berlíně, zvrátil postoj Německa k roli ECB při záchraně bank, a dokonce ovlivnil zvolení Joachima Gaucka německým prezidentem. Nic víc!
Ministrovy veřejné výstupy
Stejně jako Sarkozy zažil i Sikorski chvíle slávy: například výše zmíněný berlínský projev, který zviditelnil polské předsednictví EU, což se nikdy předtím nepodařilo. To nejlepší však může jít nakrásně ruku v ruce s tím nejhorším, jelikož některé ministrovy výstupy jsou zkrátka doslova ohromující. Uveďme jen jeden z těch nejčerstvějších, jeho „diplomatickou intervenci“ v berlínském hotelu Adlon, kde si stěžoval na absenci polských televizních kanálů v hotelové nabídce. Když si ministr z takového důvodu stěžuje oficiálním dopisem a poté se tím chlubí na Twitteru, zanechává to dojem, že právě to představuje jeho pojetí diplomacie. Ale to by bylo nedorozumění.
Bylo by vhodnější, kdyby ministr nechal starost o vychvalování své politiky na jiných a spokojil se s upřesněním míry svých úspěchů v nadcházejících měsících. Jak prohlásil sám ministr: „Potřebujeme pragmatické zhodnocení našeho potenciálu a našich možností jednat.“ Avšak jeho výklad postrádá srozumitelnost a postačí, aby se Polsku dostalo nepříjemného překvapení, například v podobě výrazného snížení prostředků vyhrazených pro zemi v unijním rozpočtu oproti původnímu očekávání, a propaganda budoucích úspěchů se obrátí proti svému tvůrci. Vzpomeňme, že i prezident Sarkozy předkládal velice líbivé vize budoucnosti, které zdaleka nedokázal realizovat. A také za ně dnes platí vysokou cenu.
Protinázor
Varšava, nový evropský velikán
Projev polského ministra zahraničí Sikorského před Sejmem „je třeba si přečíst a porozumět mu,“píše list Le Monde. Podle pařížského deníku tento projev
vypovídá o tom, že Polsko má v rámci EU bezprecedentní postavení. Svědčí rovněž o vizi Evropy a její periferie, kterou lze sotva najít v rámci francouzské politické scény trpící sebestředností. Integrace, o které sní Varšava, má podle Sikorského daleko do „utopického federalismu“. Nejde o budování „byrokratického superstátu“. Polsko věří ve sloučení funkcí předsedy Evropské komise a předsedy Rady voleného Evropským parlamentem, či v přímé volbě.
Varšava podle deníku Le Monde zapracovala na „sbližování s Berlínem, které je vzhledem k dějinám závratné“, staví se do role „zastánce rozpočtové kázně“ a provádí politiku bez komplexů, kterou symbolizuje projekt Východního partnerství se státy bývalého Sovětského svazu, jenž iniciovala spolu se Švédskem“. Zkrátka a dobře, Polsko je „novým evropským velikánem“.
