Vyberte si jazyk
Nejsmutnější výrok, který tento týden přišel z Evropy, byla poznámka jednoho vysoce postaveného bruselského úředníka. Ten prohlásil, že krize eurozóny nyní spěje ke konci díky zásahu Evropské centrální banky, která prostřednictvím půjček bankám napumpuje do systému dalšího půl trilionu eur.
Ach, opravdu? S Iry, kteří teď budou pořádat o novém rozpočtovém paktu odsouhlaseném členy eurozóny referendum, s Bundesbankou otevřeně kritizující ECB a s trhy apaticky odmítajícími uvěřit v záchranu Řecka či záruky státního dluhu, věří někdo doopravdy tomu, že je po všem? Určitě ne v hlavních městech Evropy, mezi jinými i v Berlíně a Paříži.
To je momentálně ta potíž s EU. Je jako pes, který nekouše. Co je na všech těchto summitech zajímavé vlastně není to, o čem se tam rozhodne, ale to, že se tam nikdy nic moc nerozhodne.
Podívejme se na poslední setkání v Bruselu, které začalo včera a dnes by mělo končit. Mělo zpečetit nový fiskální pakt, který by přinesl novou éru finanční odpovědnosti a hospodářské propojenosti. Mělo také navýšit maximální částku pro fond na záchranná opatření tak, aby trhy došly k přesvědčení, že eurozóna tu bude pořád, pevná, úplná a efektivní.
Místo toho však bylo rozhodnutí o velikosti záchranného fondu odloženo a bude se o něm jednat až později tento měsíc (nebo jak to bývá, dost možná až následující měsíc, nebo ještě o měsíc později). Představitelé zemí eurozóny se dnes také měli setkat na zvláštním summitu, aby celou věc posunuli kupředu. Ten se ale neuskuteční. „Nebyl zrušen, protože nikdy nebyl oficiálně na programu,“ prohlásil mluvčí v tom úžasném bruselském ptydepe.
Rozhodnutí irského soudu, že země musí uspořádat referendum, situaci určitě také nepomůže. Minimálně celý proces zbrzdí o několik měsíců, alespoň co se finálního dokončení týče (pakt může začít fungovat i bez Irska). Může také povzbudit všechny pochybnosti veřejnosti a odpor k celkovému způsobu, jakým evropští státníci prohlašují úspory za ten jediný a nejdůležitější faktor hospodářské politiky.
Ale to je demokracie. Výsledek referenda v Irsku bude kladný, říkal tento týden v BBC Dick Roche, bývalý irský ministr pro evropské záležitosti. Situace se prý od problémové lisabonské smlouvy liší. Tehdy se establišment snažil veřejnosti prodat něco komplikovaného a abstraktního. Tentokrát ale veřejnost chápe, že jde o „přežití“.
A to je právě ten problém. Řešení a nová smlouva jsou občanům jejich představiteli předkládány jako něco, k čemuž neexistují alternativy. Ty tu ale jsou. Patří mezi ně možnost nechat Řecko padnout, změna pravidel ECB tak, aby se mohla stát věřitelem poslední instance, vydávání eurobondů, nebo možnost, že místo aby nový evropský mechanismus finanční stability nahrazoval Evropský fond finanční stability, tak fungoval souběžně s ním, stejně jako vytvoření koordinovaného celoevropského programu oživení ekonomiky.
Ty problémy lze chápat. Němci o to nestojí. Francouzi by si přáli, aby trpěli jenom Němci. Britové se chtějí držet stranou. A tak tu máme aktuální návrhy nedopečeného paktu, jemuž chybí síla přesvědčit trhy o své důležitosti, ale zároveň představuje hrozbu, že nedemokratický systém učiní ještě nedemokratičtějším tím, že zemím odebere právo kontrolovat jejich vlastní rozpočty. Je ironické, že zatímco Wales a Skotsko se snaží dosáhnout větší nezávislosti prostřednictvím větší kontroly nad vlastními daněmi, Evropa se vydává přesně opačným směrem a snaží se nezávislosti zbavit.
ECB poskytla Evropě oddychový čas, ten by ale měl být využit k promyšlení samotných základů věci, a ne jen k pořádání schůzek za účelem scházení se, jak to evropští představitelé dělají teď.
Ekonomika
Krize zasáhla severní Evropu
Německý list Süddeutsche Zeitung píše, že bruselskému summitu „dominovaly iluze. Místo toho, aby se zde mluvilo o řešení krize, hlavy států diskutovaly o vytváření pracovních míst a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. To není úplně špatně. Ale je to jen polovina skutečného problému.“ Krize ještě stále není zažehnána, ale „byla zametena pod koberec“, pokračuje dále německý deník. Není zatím jasné, zda Řecko obdrží další finanční injekci nebo v jaké výši se budou pohybovat záchranné balíky – rozhodnutí bylo zkrátka odloženo. Na pořadu dne se totiž objevil zcela nový bod: Nizozemsko, které doposud zastávalo přísnou rozpočtovou politiku, ztratilo tolik ze své ekonomické síly, že jeho vláda musela přijmout úsporná opatření. Krize zasáhla severní Evropu. Centrum ekonomické stability se otřáslo.
