Zpráva Kodaňská konference
Nositel Nobelovy ceny míru Rajendra Pachauri při otevření Mezivládního panelu pro změny klimatu v Bangkoku roku 2007. (AFP)

Klimatické manipulace

Nepopírá-li už dnes téměř nikdo globální oteplování, pak díky mezivládní skupině odborníků, zabývající se otázkami klimatu, která už dvacet let utváří veřejné mínění. Studie sítě odborníků, kolem níž dnes vládnou pochybnosti.

Zveřejněno dne 25 listopadu 2009 v 16:23
Nositel Nobelovy ceny míru Rajendra Pachauri při otevření Mezivládního panelu pro změny klimatu v Bangkoku roku 2007. (AFP)

Pro Mezivládní panel ke klimatické změně (IPCC) nastaly špatné časy. Už několik měsíců totiž čelí vlně kritiky šířící se po internetu. Pro ilustraci: „Globální oteplování je levičácký výmysl,“ „Mystifikace k zavedení zeleného kapitalismu,“ atd. Co rozpoutalo tento kritický nápor? Několik vědců (Britové ze známého Vědeckého střediska pro meteorologii Hadley a z univerzity v East Anglia a také Němci z Kielské univerzity) před nedávnem zamíchalo informacemi, kterými se IPCC už dvacet let důrazně ohání.

IPCC tvrdí, že globální oteplování je výsledkem hromadění skleníkových plynů, za něž nese z valné části zodpovědnost člověk a jeho činnost. Podle názoru zmíněných německých a britských laboratoří se ale teplota planety mezi lety 1998 a 2008 stabilizovala, a v příštích deseti či dvaceti letech by měla dokonce opět poklesnout. Disharmonický tón zazněl ve špatný okamžik – do konference OSN v Kodani, kde se má jednat o zavedení mezinárodních opatření proti globálnímu oteplování, zbývá jen pár dní.

Posedlost snížením CO2

IPCC, založený v roce 1988 na žádost G7 Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro otázky životního prostředí (UNEP), je autorem čtyř zpráv, které utvářely veřejné mínění. „Křik na poplach, to je naše mise,“ chlubí se dnes Jean Jouzel, spolupředseda jedné ze skupin, které tvoří tuto rozsáhlou síť odborníků (klimatologové, ekologové, biologové, geografové, sociologové a ekonomové). V průběhu deseti let získal IPCC pro svou věc vysoké světové politické představitele, kteří byli v naději na snížení emisí CO2 připraveni rozvrátit za vysokých nákladů náš způsob života a konzumace. Přesvědčil i tisk, který jeho zprávy tlumočí jako „události“.

Newsletter v češtině

První zpráva, vydaná v roce 1990, potvrdila vědecké údaje, které podnítily zájem o globální oteplování a vedly ke vzniku Rámcové úmluvy o změně klimatu na summitu v Riu (1992). Druhá zpráva položila o pět let později nezbytné základy k přijetí Kjótského protokolu (1997), první mezinárodní smlouvy pro boj s oteplováním. Třetí zpráva z roku 2001 poprvé obsahuje resumé určené politickým představitelům. Poslední zpráva z roku 2007 pak rozvířila debatu během konference o klimatu v Bali. Právě jí vděčí lidstvo za posedlost snižováním emisí CO2 v industriálních zemích z 25 % na 40 % do roku 2020, chce-li se vyvarovat nárůstu globální teploty do konce století o víc než 2 °C. To ona je příčinou toho, že se svět děsí hrozby extrémních klimatických jevů, jako jsou uragány, záplavové deště, sucha atd.

Vědci jdou stranou

Obávaná výkonnost IPCC vychází z pozoruhodného způsobu jeho práce: „Každá zpráva IPCC je bilancí vědeckých výzkumů, které došly v otázkách klimatu nejdál,“ vysvětluje Jouzel. Je to megasyntéza, která se projednává slovo od slova. „Ke svazku o přibližně 3 000 stranách se nejprve vyjadřuje vědecká komunita a poté představitelé vládních instancí,“ dodává Stéphane Hallegatte, vědecký pracovník v Météo France a člen IPCC. Z tohoto svazku se pak pořizuje první resumé a poté ještě jedno zhuštěnější, které je určeno politickým představitelům. „Pak přichází fáze přijetí zprávy vládními představiteli, přičemž každá případná změna musí vycházet z celkové zprávy, což zaručuje, že přijaté resumé bude jejím výrazem,“ pokračuje Jouzel. „Stránky [čtvrté zprávy] sepsalo a je pod nimi podepsáno 800 vědců a dalších 2 000 osob se podílelo na druhém čtení a komentářích,“ připomíná Hallegatte.

Mučedníci v záležitosti klimatu? Najdeme je v obou táborech. Na straně skeptiků stojí Richard Lindzen, profesor na MIT, který v IPCC bouchl dveřmi po zjištění, že jeho námitky týkající se zpětného působení klimatu nebyly vyslyšeny. V článku publikovaném před třemi lety ve Wall Street Journal upozorňuje na upozadění svých spolupracovníků Henka Tennekese (Nizozemí), Aksela Winn-Nielsena (WMO), Alfonsa Sutery et Antonia Speranzy (Itálie), kteří se provinili zpochybněním teze o oteplování. Na straně zastánců klimatické teze stojí James Hansen, badatel na Goddard Institute for Space Studies (Nasa), který musel čelit nátlaku Bushovy vlády, jíž nebyly po chuti jeho výzvy ke snížení CO2 z důvodu globálního oteplování. Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová pak byla od začátku obviňovaná z toho, že využívá debaty kolem oteplování k zakrytí svých snah o získání energetické nezávislosti na Středním východě. Ale „domnívat se kvůli tomu, že svět je manipulován několika vědci…?,“ nechce se věřit Hallegattovi.

Klimatické oteplování

Aféra ClimateGate hýbe Británií

V Británii je jistá alespoň jedna věc: po vypuknutí skandálu „ClimateGate“ je v zemi pořádně horko. Počítačovým hackerům se 20. listopadu podařilo získat a zveřejnit stovky soukromých emailů a dokumentů, které si mezi sebou v posledních 13 letech vyměňovali přední světoví vědci zabývající se změnami klimatu. V jednom emailu jeden z vědců zmiňuje „trik“, který použil, aby se zakryl důkaz o tom, že se globální teploty ve skutečnosti snižují.

V další zprávě reaguje na úmrtí jednoho ze skeptiků o klimatických změnách se slovy: „nehezky řečeno je to dobrá zpráva.“ Skeptici se tohoto a dalších emailů chytili jako důkazů, že vědci svévolně manipulují s daty a ničí důkazy, které jsou v rozporu s jejich teoriemi. Zatímco prominentní hlasy na obou stranách debaty o klimatických změnách volají po veřejném vyšetřování, přední ekolog George Monbiot se listu Guardian svěřil, že je tímto únikem informací „zděšen a hluboce otřesen.“

Avšak aby se „uměle vytvořená klimatická změna zcela pohřbila, tak by se musela odhalit daleko širší konspirace.“ Sociolog Frank Furedi se v magazínu Spiked k tomuto názoru přidává s tvrzením, že zaměřování se skeptiků na konspirace vytváří prostředí „nehostinné k intelektuálnímu objasňování věcí a hledání pravdy.“ Podle Furediho jde o postoj, kterému se musí postavit každý komu „opravdu jde o snahu prohloubit pochopení lidstva o klimatu naší Země.”

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma