Vyberte si jazyk
„Obavy o ekonomiku a banky vyvolaly nový burzovní kolaps,“ zní titulek na titulní straně deníkuEl País. „Tři roky po šoku“ na podzim 2008 je „fantóm Lehman Brothers stále s námi“. Deník zdůrazňuje, že „evropské ukazatele zažily svůj nejhorší den“ od pádu banky bratří Lehmanů a „strach z recese“ sílí, jelikož „bez hospodářského růstu není možné platit dluhy“. „Právě v eurozóně se Centrální evropská banka a většina národních vlád, místo aby bojovali proti momentální stagnaci, zaměřují na politiku deflace,“ píše El País, který dále brání nutnost „podporovat růst a zvýšit tím důvěru finančních trhů“. Což, jak přiznává, „po zcela zbytečné rétorice úspor vedených až do krajnosti nebude jednoduché“.
„Je Evropa odsouzena k neúspěchu?“ ptá se na své titulní stránce deníkHandelsblatt. Pro německý hospodářský list jsou návrhy Merkelové a Sarkozyho „jistě ne jedinými důvody této náhlé paniky burzovních investorů“. Ti mají jednoduše „strach z evropského bankrotu: Američané se bojí, že problémy evropského bankovního sektoru se rozšíří i na jejich instituce.“ „Často se v současné době říká, že Evropané se nyní musí rozhodnout, zda nechají euro padnout, či vybudují nějakou verzi Spojených států evropských. To však bude chtít čas. Možná by si měli raději rozmyslet, jestli nejsou schopni zaručit se za jednotlivé státy, tak aby ochránili alespoň banky a zůstali důvěryhodní. To by částečně uklidnilo paniku investorů a umožnilo by to vyvarovat se nutnosti utrácet miliardy eur zcela bez účinku.“
„Evropa hoří,“ přidává se Il Manifesto, podle kterého je „dvojí propad, jehož se všichni obávají, na spadnutí. Zdá se, jakoby se od krachu v roce 2008 nic nezměnilo“. Komunistický italský deník viní mezinárodní finanční sektor: „Státy se mobilizovaly, aby finanční systém zachránily. Za tím účelem zruinovaly své vlastní rozpočty, obrovským způsobem nafoukly veřejný dluh, zatímco zoufale škrtaly sociální výdaje, aby našly nové zdroje. Na konci první vlny škrtů jim finanční systém řekl Děkujeme, a znovu se vrhl do spekulací. Co se týče regulace finančních trhů, už se o ní přestalo mluvit. Ale státy nejsou již zdrojem čerstvých peněz, ale součástí problému. Proto nemohla opatření ohlášená Merkelovou a Sarkozym trhy ujistit, i kdyby bývala byla tisíckrát inteligentnější.“
Titulek listu Gazeta Wyborcza mluví o „padajících indexech, třesoucích se ekonomikách a přízraku hrozící recese“. Ekonomický komentátor Witold Gadomski píše, že „je čas vzdát taktiku malých krůčků. Evropské politické špičky se pokaždé zdají být překvapeny dalším prohloubením krize, která již pohltila Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a brzy – kdo ví - Itálii. Zmítají se mezi problémy Evropy a vlastních zemí, mezi náladou voličů – kterým toho tolik slíbily – a náladou finančních trhů. EU trpí nedostatkem demokracie i vynikajících politických lídrů. Časy jsou těžké. Byl bych raději, kdyby mi vládl někdo seriózní, než mediální hvězdy.“
