Vyberte si jazyk
V začátcích mírového procesu měl za úkol uklidňovat militantní pochybovače, kteří podezřívali Gerryho Adamse a další z republikánských „holubic“, že ve svých snahách o změnu republikánské ortodoxie postupují příliš rychle a zacházejí příliš daleko. „Naše pozice je jednoznačná, a nikdy, nikdy, nikdy se nezmění,“ prohlásil tak McGuinness svým typicky příkrým stylem na konferenci Sinn Fein v roce 1986. „Válka proti britské nadvládě musí pokračovat, až do té doby, kdy získáme svobodu.“
Dnes však IRA své zbraně již složila a zmizela ze scény. Martin McGuinness tak o irské sjednocení usiluje pomocí čistě politických prostředků, a jak včera prohlásil, v případě, že bude zvolen jako nástupce Mary McAleeseové, je připraven setkat se s britskou královou. Vlády v Londýně, Dublinu a Washingtonu si o jeho kariéře jednoho z lídrů IRA, který musel schválit stovky střeleb a bombových atentátů, nedělají žádné iluze. Partnerskou vládu [tzv. Výkonný výbor, skládající se z premiéra a vicepremiéra – pozn. překl.], které McGuinness předsedá, Unionisté navzdory jeho minulosti schválili.
Jeho cesta z vedení povstalecké skupiny k prezidentské kandidatuře byla dlouhá a trnitá a mnoho lidí při ní zemřelo. Do IRA vstoupil ve svém rodném městě Londonderry dlouho před tím, než zde příslušníci britského výsadkového pluku během tzv. Krvavé neděle v roce 1972 postříleli 13 lidí. Už jako mladý muž se stal v IRA důležitou osobností a byl též částí skupiny, která se o rok později v Chelsea zúčastnila přísně tajného setkání s členem britského vládního kabinetu. Za několik málo let se rozpoutal konflikt, který IRA nazývala „dlouhou válkou“. Zakládal se na předpokladu, že pokračující násilí nakonec donutí Britskou vládu, aby změnila názor a stáhla se ze Severního Irska. K názorové změně však nakonec došlo v Adamsově a McGuinnesově vedení, které usoudilo, že ke stažení armády jednoduše nedojde. Postupně pak vyvinuli alternativní plán, podle kterého se republikánské složky měly přeorientovat na politická řešení.
Jedním z překvapení tohoto procesu bylo to, že McGuinness se ukázal být zrovna tak impozantním politikem, jako byl předtím komandérem IRA. Stal se hlavním vyjednavačem Sinn Fein a spolu s Gerry Adamsem strávili dlouhé hodiny v tajných jednáních s Tony Blairem. Následně získal křeslo v Belfastské vládě a zděšení Unionisté jen lapali po dechu, když se stal ministrem školství. I jako ministr se však ukázal být, ač sám školu opustil jako sotva náctiletý, překvapivě schopným.
Další překvapení přišlo, když svým osobním šarmem okouzlil mnohé ze svých dřívějších politických oponentů, především pak Reverenda Iana Paisleyho [současného severoirského premiéra za Demokratickou unionistickou stranu – pozn. překl.], se kterým si vybudoval značně blízký vztah. Zásadního milníku dosáhl McGuinness před dvěma lety, když v převratném okamžiku odsoudil násilnické republikánské frakce jako „zrádce“. Dalším milníkem bylo, když spolu se stranou Sinn Fein vyzýval irské nacionalisty, aby vstoupili do řad policie. Cíl irského sjednocení je pro něj stále živý, zbraně však utichly.
Některé z republikánských disidentů to pobuřuje, počet těch, kdo nový pragmatismus podporují, je však mnohonásobně vyšší. To se projevuje i v rostoucí podpoře Sinn Fein, která není daleko od toho, aby se stala největší stranou v Severním Irsku, kde je již nyní dominantní nacionalistickou silou.
Jižně od hranic jsou její úspěchy podstatně skromnější, i zde se však letos stala čtvrtou největší politickou stranou. McGuinnessova kandidatura ji teď ještě více zviditelní. V jeho vítězství věří jen nemnozí, slušný volební výsledek však bude představovat další krok na jeho dlouhé cestě k politické moci.
Kontext
Další kandidáti
„Lidový prezident Martin McGuinness I.“ Tak zní dnešní optimistický titulek listu An Phoblacht, oficiálního zpravodajského zdroje Irské nacionalistické strany Sinn Féin. Podle belfastského dopisovatele listu The Observer vstup bývalého velitele IRA do ringu dělá z voleb, jejichž výherní pozice je čistě titulární, „nejvíce fascinující hlasování za celou generaci“. Avšak „během čtyřtýdenní kampaně ho bude pronásledovat jeho minulost v IRAa obzvláště prohlášení, že Prozatímní armádu opustil již v roce 1974,“ což zpochybňuje bývalý velitel irské policie Garda Síochána, který „věří, že McGuinness v armádní radě IRA zůstal až do mírového procesu v 90. letech“.
Na seznamu sedmi kandidátů, kteří jsou favority voleb, je i labourista Michael D. Higgins, populární bývalý ministr, bývalý poslanec Evropského parlamentu a vítěz hudební soutěže Eurovision z roku 1970 Dana, který se pokouší získat hlasy tradičních katolíků, a senátor David Norris. Norris, který se otevřeně hlásí ke své homosexualitě a je uznávaným znalcem díla Jamese Joyce, svou kandidaturu v srpnu stáhl, poté, co vyšlo najevo, že žádal izraelské úřady o milost pro svého milence, odsouzeného za znásilnění nezletilé osoby. V průzkumech však zůstává nejpopulárnějším kandidátem, podle posledních výsledků s 21 %, přičemž Higgins získal 18 % a McGuinness 16 %.
