Na obranu technokratů

Do čeho se to zase Brusel míchá? Poté, co zreguloval zakřivení okurek, velikost svazku mrkve a vyjmenoval, co všechno musí figurovat na obalech kosmetických přípravků, nám chce nynívzít naše staré dobré šedesátiwattové žárovky (prodej 100wattových žárovek byl zakázán užpřed dvěma lety, prodej 75wattovek loni) a zuby si brousí i na energeticky náročné kávovary.

V době, kdy se potácí euro, recese opět vystrkuje rohy, řádí nezaměstnanost, situace mladých se stává nesnesitelnou a Středomoří je ve varu, to úplně stačilo k tomu, aby se část evropského tisku pustila s notnou dávkou ironie do eurokracie a její náruživosti, s jakou se snaží regulovat sebemenší aspekt našeho života, aniž by s námi cokoliv předem konzultovala nebo k tomu měla pověření.

Harmonizace některých aspektů našeho životního prostředí – i to je jeden z úkolů33 000 bruselských „eurokratů“ (připomeňme, že pařížská radnicezaměstnává kolem 40 000 lidí). Tak o tom rozhodly samy členské země, protože právě ony schvalují smlouvy, v nichž jsou pravomoci úředníků stanoveny. Stejně jako na ministerstvech jednotlivých států, i zde vytvářejí technokraté opatření, která jsou poté předkládána ke schválení exekutivě (Komisi) a zástupcům lidu (Radě a/nebo Parlamentu). Někteří čtenáři připomněli, že se nejedná o nic méně demokratický proces, než je ten, jenž probíhá na národní úrovni.

Toho, že EU pokulhává v komunikaci, a to jak z hlediska formy, tak často i načasování, jsme si už všimli. Oznámení, která vydává, bývají označována za chladná, strohá a ve většině případů formulovaná lidmi (počínaje eurokomisaři), které moc dobře neznáme a kteří nehovoří naším jazykem.

Nebylo by z jejich strany zapotřebí trochu pedagogického úsilí? Možná. Nebylo by žádoucí vnést do přípravy unijní legislativy a jejího schvalování více průhlednosti? Zajisté. Přestaňme ale Unii vytýkat, že dělá to, kvůli čemu byla našimi drahými představiteli mimo jiné stvořena.