Není obnovy bez špetky chaosu

Kultura pomohla upadajícím evropským městům, jako byly Bilbao, Berlín nebo Lille, zvrátit negativní tendenci. Nová opera či megamuzeum ale ke spuštění dynamiky obnovy nestačí. Stejně tak nezbytná je otevřenost vůči nepředvídanému a ne nutně užitečnému.

Zveřejněno dne 8 září 2010 v 16:27
Perrimoon |  Instalace španělského výtvarníka Juana Muñoze na pláži v Barceloně.

„Hledají se umělci a tvořiví lidé za účelem oživení města.“ Už několik let je v oblasti městského rozvoje módní tento trend: využívat tvořivé prvky, jako je umění, kultura hudba a design, k propagaci nové tváře města a přilákat umělce, mladé profesionály a inovativní podniky. Tímto směrem se už vydaly například Seattle, Barcelona nebo Bilbao, ale i další: Glasgow, Edinbourg, Denver, Lille či Berlín.

Radnice vyvíjejí různé strategie, většinou se ale jedná o směsici projektů a iniciativ, směřujících od výstavby infrastruktur přes kulturní a vzdělávací programy až po otevření velkého symbolického muzea či pořádání drobných pouličních akcí, festivalů a koncertů. Zjednodušeně řečeno se tu rýsují dvě hlavní strategie: jednak existují města, která se snaží investovat zejména do infrastruktur, do obřích architektonických projektů městské obnovy a velkých kulturních akcí. Příkladem by mohla být Barcelona nebo Bilbao. Právě Bilbao se díky novému muzeu Guggenheim, které ročně přiláká takřka milion návštěvníků, dokázalo proměnit z upadajícího průmyslového města v oblíbenou destinaci příznivců mezinárodního kulturního cestovního ruchu.

Umění - recept na úspěšný rozvoj

A pak existují města, která uplatňují různé mikropolitiky a která pracují především na poli sociálním a kulturním. Často se jedná o směsici daňových pobídek pro umělce a vzdělávacích programů určených dětem i celé veřejnosti. To je příklad Lille, které se od konce sedmdesátých let začalo proměňovat ze starého průmyslového města ve vibrující a dynamické kulturní centrum. K této proměně přispěly programy týkající se škol a univerzit, ale rovněž kulturní programy, kterých se účastní desítky asociací, dobrovolníků, obchodů a podniků. A nesmíme zapomenout ani na štědrý systém dotací, z nichž jsou každoročně financovány umělecké projekty a kulturní akce. Dnes Lille věnuje na kulturní propagaci a produkci 15 % svého rozpočtu, což z něj dělá v tomto směru jedno z nejživějších evropských měst.

Nejvýraznějším příkladem z poslední doby je pravděpodobně Berlín. Město, které je dnes velmi v módě, zavedlo už před lety systém daňových pobídek a podpor pro umělce a veškeré asociace, které pracují v kulturním odvětví. K tomu je třeba připočítat stabilní sociální politiku a široké možnosti využití levných prostor. Je tu tedy nač nalákat umělce z celého světa, kteří hledají ateliéry, aniž by se přitom museli strachovat o to, zda na konci měsíce vyjdou, tak jako je tomu v Londýně či v New Yorku. Není divu, že si Berlín ve světě pomalu vybudoval pověst pohodového města.

Ale stejně jako jiné druhy politiky vyžaduje i umění a tvořivost coby recept na úspěšný rozvoj pozornost, stabilitu a rovnováhu mezi místními specifiky a sociální složkou. Všichni sice mluví o Bilbau, ale nikdo už nezmiňuje nevydařené pokusy baskické město napodobit. Stejně jako nikdo nemluví o tom, že přestavba Barcelony vyhnala z centra na předměstí značnou část nejchudších obyvatel a vyvolala sociální konflikty.

Kultura - hybná páka hospodářského rozvoje

Správný přístup nespočívá pouze v otevírání oper, muzeí nebo v pořádání festivalů, ale tkví v duchu, který jim dává život. Jde o to vidět a interpretovat kulturu, umění a kreativitu ne jako předměty umístěné ve vitríně a určené k prodeji za účelem výdělku, ale jako svět tvořený lidmi, nápady, produkcí a inovací. Jde o to vybudovat společenství, které má nápady, které debatuje a podněcuje debatu, které čelí problémům naší doby a snaží se je rozluštit, které je činné, zvídavé a které by bylo stimulující pro amatéry stejně jako profesionály, pro podnikatele, studenty a lidi vůbec. K tomu všemu je zapotřebí otevřená mentalita tolerující rovněž určitou zmatečnost, chaos, a dokonce i neužitečnost.

Taková je mentalita měst, které dokážou s úspěchem používat kulturu jakožto hybnou páku svého hospodářského a sociálního rozvoje. Možná právě tohle chybí Itálii, zemi nádherných měst a nepřeberných zdrojů, která ale v kultuře stále vidí spotřební zboží a turistickou atrakci.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma