„Hledají se umělci a tvořiví lidé za účelem oživení města.“ Už několik let je v oblasti městského rozvoje módní tento trend: využívat tvořivé prvky, jako je umění, kultura hudba a design, k propagaci nové tváře města a přilákat umělce, mladé profesionály a inovativní podniky. Tímto směrem se už vydaly například Seattle, Barcelona nebo Bilbao, ale i další: Glasgow, Edinbourg, Denver, Lille či Berlín.
Radnice vyvíjejí různé strategie, většinou se ale jedná o směsici projektů a iniciativ, směřujících od výstavby infrastruktur přes kulturní a vzdělávací programy až po otevření velkého symbolického muzea či pořádání drobných pouličních akcí, festivalů a koncertů. Zjednodušeně řečeno se tu rýsují dvě hlavní strategie: jednak existují města, která se snaží investovat zejména do infrastruktur, do obřích architektonických projektů městské obnovy a velkých kulturních akcí. Příkladem by mohla být Barcelona nebo Bilbao. Právě Bilbao se díky novému muzeu Guggenheim, které ročně přiláká takřka milion návštěvníků, dokázalo proměnit z upadajícího průmyslového města v oblíbenou destinaci příznivců mezinárodního kulturního cestovního ruchu.
Umění - recept na úspěšný rozvoj
A pak existují města, která uplatňují různé mikropolitiky a která pracují především na poli sociálním a kulturním. Často se jedná o směsici daňových pobídek pro umělce a vzdělávacích programů určených dětem i celé veřejnosti. To je příklad Lille, které se od konce sedmdesátých let začalo proměňovat ze starého průmyslového města ve vibrující a dynamické kulturní centrum. K této proměně přispěly programy týkající se škol a univerzit, ale rovněž kulturní programy, kterých se účastní desítky asociací, dobrovolníků, obchodů a podniků. A nesmíme zapomenout ani na štědrý systém dotací, z nichž jsou každoročně financovány umělecké projekty a kulturní akce. Dnes Lille věnuje na kulturní propagaci a produkci 15 % svého rozpočtu, což z něj dělá v tomto směru jedno z nejživějších evropských měst.
Nejvýraznějším příkladem z poslední doby je pravděpodobně Berlín. Město, které je dnes velmi v módě, zavedlo už před lety systém daňových pobídek a podpor pro umělce a veškeré asociace, které pracují v kulturním odvětví. K tomu je třeba připočítat stabilní sociální politiku a široké možnosti využití levných prostor. Je tu tedy nač nalákat umělce z celého světa, kteří hledají ateliéry, aniž by se přitom museli strachovat o to, zda na konci měsíce vyjdou, tak jako je tomu v Londýně či v New Yorku. Není divu, že si Berlín ve světě pomalu vybudoval pověst pohodového města.
Ale stejně jako jiné druhy politiky vyžaduje i umění a tvořivost coby recept na úspěšný rozvoj pozornost, stabilitu a rovnováhu mezi místními specifiky a sociální složkou. Všichni sice mluví o Bilbau, ale nikdo už nezmiňuje nevydařené pokusy baskické město napodobit. Stejně jako nikdo nemluví o tom, že přestavba Barcelony vyhnala z centra na předměstí značnou část nejchudších obyvatel a vyvolala sociální konflikty.
Kultura - hybná páka hospodářského rozvoje
Správný přístup nespočívá pouze v otevírání oper, muzeí nebo v pořádání festivalů, ale tkví v duchu, který jim dává život. Jde o to vidět a interpretovat kulturu, umění a kreativitu ne jako předměty umístěné ve vitríně a určené k prodeji za účelem výdělku, ale jako svět tvořený lidmi, nápady, produkcí a inovací. Jde o to vybudovat společenství, které má nápady, které debatuje a podněcuje debatu, které čelí problémům naší doby a snaží se je rozluštit, které je činné, zvídavé a které by bylo stimulující pro amatéry stejně jako profesionály, pro podnikatele, studenty a lidi vůbec. K tomu všemu je zapotřebí otevřená mentalita tolerující rovněž určitou zmatečnost, chaos, a dokonce i neužitečnost.
Taková je mentalita měst, které dokážou s úspěchem používat kulturu jakožto hybnou páku svého hospodářského a sociálního rozvoje. Možná právě tohle chybí Itálii, zemi nádherných měst a nepřeberných zdrojů, která ale v kultuře stále vidí spotřební zboží a turistickou atrakci.