Vyberte si jazyk
Kam se zase poděla madam Ashtonová? Není to poprvé, co se ptáme, co šéfka evropské diplomacie vlastně dělá. Nyní je ale otázka naléhavější o to víc, že se zdá, že se i Libye přiklonila po vojenském zásahu, v němž sehráli Evropané klíčovou roli, na stranu demokracie.
Události v Libyi projevily zajisté špatné vychování, když se seběhly v době, kdy mají bruselské instituce tradičně prázdniny a kdy tu úředníci vyřizují jen běžné záležitosti. Šéfka Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) sice svou dovolenou zkrátila, nicméně se musí napřed poradit s ministry zahraničí států sedmadvacítky. Většina z nich má ale ještě dovolenou. První schůzka je plánována… na 12. září. Catherine Ashtonová ale přece jen 23. srpna na tiskové konferenci, kterou tisk nechal takřka bez povšimnutí,oznámila, že se s šéfem libyjské Národní přechodné rady (NPR) Mustafou Džalílem dohodla na „prostředcích, jimiž mohou EU a její členské státy přispět k lepší budoucnosti libyjského lidu“.
To, jakou roli Evropa sehrála v libyjské krizi, dokazuje, že je schopna se ve Středomoří, regionu, o němž Spojené státy soudí, že spadá do její kompetence, prosadit. Evropané, kteří se dokázali dohodnout na poli vojenském, to nyní musejí dokázat i na poli politickém, pokud možno prostřednictvím společných institucí. Příležitost skýtá obnova země, oblast, v níž mají Evropané uznávané zkušenosti.
Unie si po své nepochopitelné absenci u zrodu „arabského jara“ nemůže dovolit tuto příležitost promarnit. Tím spíš, že Libye je díky své zeměpisné poloze, hospodářské důležitosti a roli, jako hraje v regulaci migračních toků ze subsaharské Afriky, strategickým státem. K nástrojům, jimiž EU v této oblasti disponuje, patříUnie pro Středomoří. Nebyla vytvořena zrovna nejšťastněji a zůstala stát poněkud stranou, nyní by z ní ale mohl vyrůst skutečný orgán spolupráce a politické koordinace.
To je úkol, do nějž by se Catherine Ashtonová mohla pustit a který byl dal její funkci smysl, jež Evropané prozatím postrádají.
