Bratislavský "zatvorený novinový stánok". Photo : Gilderic/Flickr

Něžný boj za svobodu tisku

Život novinářů na Slovensku rozhodně není procházka růžovým sadem. I přes snahu populistické vlády novináře umčet zákony i soudními žalobami, jsou to právě oni, kdo odhalují korupční skandály.

Zveřejněno dne 16 listopadu 2009 v 15:25
Bratislavský "zatvorený novinový stánok". Photo : Gilderic/Flickr
<!--

@page { margin: 2cm }

P { margin-bottom: 0.21cm }

--Na Slovensku není zapotřebí mít mnoho zkušeností, aby se z vás stal šéfredaktor novin. Matúši Kostolnému, šéfredaktorovi listu Sme, deníku, který udává tón, je teprve 34 let. Juraji Porubskému z konkurenčního deníku Pravda dokonce ještě o tři roky méně. Podle nich to není náhoda. Nikdo to tu nechce dělat,“ ujišťuje Porubský s úsměvem.

Vydávat na Slovensku noviny není žádná legrace. Stejně jako jinde ve světě, i zde deníky čelí úbytku čtenářů. Ale zejména musí bojovat s nepřátelsky naladěnými úřady. Od té doby, co se v roce 2006 k moci dostala koalice složená ze socialistů, populistů a nacionalistů, zažívá tisk krušné časy. Slovenský premiér Robert Fico se netají tím, že noviny patří mezi jeho hlavní nepřátele. Podle Matúše Kostolného je premiér nadevše rád, když si může na novináře zanadávat. Obvykle je Fico považuje za idioty, počastoval je včak už také termíny „zkorumpované prostitutky“ či „hadi“.

Newsletter v češtině

Tištěná média tak platí daň za kritiku, kterou vůči vládě vznáší tři hlavní deníky (kromě Sme a Pravdy, jsou to také Hospodárske Noviny). Podle Gabriela Šípoše z organizace Slovak Press Watch jim vděčíme za tři čtvrtiny zveřejněných skandálů. A to jim nedalo moc práce. Směsice populistů, nacionalistů a polozločinců, která je podle Šípoše v Bratislavě u moci, má talent na to být pro tisk vodou do mlýna. Novinářům se o dostatek práce starají koaliční partneři Ficovy sociálně demokratické strany SMER. Slovenská národní strany Jána Sloty, který se opírá do Maďarů, Romů a homosexuálů a ani Ľudová strana bývalého premiéra Vladimíra Mečiara, díky jehož autoritářskému stylu vlády v 90. letech Slovensko získalo špatnou pověst, zrovna respektováním demokratických pravidel hry neprosluly. Ficovy předvolební sliby o zničení široce rozšířené korupce zatím vyznívají doztracena. Čas od času se podle Šípoše novinám podaří zabodovat. Například, když nacionalistický ministr výstavby a regionálního rozvoje musel nedávno rezignovat kvůli machinacím s evropskými fondy.

Náhubkový zákon

Cena, kterou noviny za svou kritiku platí, je příliš vysoká. V odvetě za negativní reportáže, Fico, který jako premiér může počítat s podporou televize (státní), odmítá na tiskových konferencích odpovídat na otázky třech hlavních deníků. Dalším způsobem jak tisku nasadit náhubek je soud za pomluvu. V červnu zažaloval vicepremiér Štefan Harabin, člen Mečiarovy strany, tři deníky (mezi kterými figurovaly Sme i Pravda),které jej obvinily z udržování kontaktů s albánskými obchodníky s drogami, o 600 000 euro. I sám Fico se několikrát pokusil prostřednictvím soudních žalob domoci se odškodnění.

Ale největší ohrožení pro svobodu tisku na Slovensku představuje „tiskový zákon“, který loni přijal parlament. Zákon dává každé osobě, která se cítí dotčena, právo publikovat odpověď na stejném místě jako inkriminovaný článek. A to bez ohledu na to, zda skutečnosti uvedené v článku byly správné nebo ne. V případě neotištění odpovědi hrozí pokuta ve výši 1 660 až 4 980 euro.

Tiskový zákon zatím nic velkého nepřinesl. Až na několik výjimek deníky Sme i Pravdaotištění odpovědí odmítly. Zda zaplatí pokutu či nikoliv, bude záviset na soudcích. Ti se prozatím k vyslovení verdiktu nemají. Ale pro Šípoše to není úplně dobrý signál: „Na Slovensku soudy nefungují tak, jak mají. Skutečnost, že žádný deník pokutu ještě nezaplatil, není předsedovi vlády příliš po chuti. Poté, co jej jeden bulvární deník obvinil z toho, že za školné pro svého syna platí měsíčně 900 euro, pohrozil zpřísněním zákona.

To pro svobodu tisku nevěstí nic dobrého. V nedávno vydané zprávě organizace Reportéři bez hranicse Slovensko propadlo na 44. místo, šlo tedy o největší propad v žebříčku. V loňském roce ještě země figurovala na sedmém místě. Lze si klást otázku, zda si z toho Fico, který se podle průzkumu veřejného mínění těší oblibě, bude dělat těžkou hlavu. Juraj Porubský, šéfredaktor Pravdy se domnívá, že nikoliv: Jeho voliči nejsou čtenáři novin.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma