Vyberte si jazyk
Německo a Francie se dohodly na změkčení nového přísného režimu pokut pro státy porušující rozpočtová pravidla eurozóny. Avšak stalo se tak týden před konáním klíčového summitu, na němž se měl tento represivní systém, který má jednotnou měnu stabilizovat, teprve schválit.
Vysocí představitelé EU připravující nová pravidla, která mají euro naočkovat proti podobnému druhu kolapsu, jemuž nedávno čelilo kvůli řecké dluhové krizi, se k náhlému francouzsko-německému spolčení staví statečně. Avšak zástupci Evropské komise připouští, že francouzsko-německá dohoda oslabí způsob, kterým bude nový režim eura fungovat a vystavuje jej ještě více napospas politickému handlování.
Dalším vysoce sporným bodem je skutečnost, že se německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy dohodli na znovuotevření Lisabonské smlouvy, kvaziústavy EU, s cílem přinutit země, které by se nacházely v krize podobné té řecké, aby vyhlásili insolvenci a tím se i vzdaly svých hlasovacích práv v Radě EU.
Sarkozy ustoupil pod jednou podmínkou
Sarkozy se v pátek večer na summitu na normandském pobřeží podvolil německému tlaku na znovuotevření smlouvy výměnou za to, že Berlín přestane trvat na automatických sankcích pro fiskální hříšníky. Výzva ke znovuotevření smlouvy však narazí na tuhý odpor evropských představitelů vyčerpaných únavnými devíti lety, během kterých se se finalizovala Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost teprve loni.
Mohlo by to rovněž znamenat problémy pro britského ministerského předsedu Davida Camerona, který proti smlouvě v minulosti ostře vystupoval a který se tedy ocitne pod tlakem, aby v Británii v případě opětovného vyjednávání o smlouvě vyhlásil referendum. „Pokud unijní politici chtějí novou smlouvu, musejí dát lidem referendum. Teď má ‘pevný Dave’ šanci naplnit svůj porušený slib uspořádat o EU referendum. Uvěřím tomu, až to uvidím,“ prohlásila Marta Andreasenová, europoslankyně za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP). Cameron bude argumentovat tím, že i v případě znovuotevření Lisabonské smlouvy, se budou změny týkat jen zemí eurozóny a nikoliv Británie, a nebude tedy zapotřebí, aby o ní Britové hlasovali.
V reakci na krizi státního dluhu v Řecku, které téměř zničila euro a vedla k založení bezprecedentního krizového fondu ve výši 750 miliard euro (více než 18 bilionů korun) strávili vedoucí představitelé EU uplynulý půlrok vytvářením plánů na ustavení „evropské hospodářské vlády“. Ve snaze už nikdy nedopustit další řeckou katastrofu trvali na tom, že budou pro 16 členů eurozóny existovat nové sankce v podobě vysokých pokut za prohřešky týkající se vysokého zadlužení a deficitu veřejných rozpočtů. Vedením „pracovní skupiny“ složené z vysokých finančních úředníků z celé EU, která měla nový režim navrhnout, byl pověřen předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Skupina se naposledy sešla v pondělí a její návrhy půjdou příští týden na summit EU. Vedle toho své legislativní návrhy dodala i Evropská komise.
Automatické sankce nebudou
Podle pravidel, která minulý měsíc navrhl komisař pro měnové záležitosti Olli Rehn, by členským státům za nedodržování Paktu stability a růstu, souboru pravidel nastavujících omezení rozpočtových deficitů na 3 % HDP a výši státního dluhu na 60 %, hrozily pokuty ve výši 0,2 % HDP. Tresty by přišly téměř automaticky, rozhodovala by o nich Komise a následně by je mohlo zrušit hlasování kvalifikovanou většinou členských států.
Systém byl tímto způsobem navržen ve snaze vyhnout se řadě politických výměnných obchodů, ke kterým by nevyhnutelně došlo v případě, že by rozhodnutí činily členské vlády EU. Nejsilnějším zastáncem automatických pokut a Komise bylo Německo, jakožto strážce fiskální disciplíny EU. Opozici vedl Sarkozy s argumentem, že nad národními rozpočty by měli mít kontrolu politici a zvolené vlády.
Podle francouzsko-německé dohody nebudou nakonec žádné sankce „automatické“, ale rozhodnutí o udělení pokuty bude spočívat na ministrech financí EU a nikoliv Komisi, což zvyšuje pravděpodobnost politických obchodů. „V roce 2004 to byla právě Francie s Německem, kdo Pakt stability oslabil. A dnes to dělají znovu,“ prohlásil vysoký představitel Komise. Německá média ústupky Merkelové kritizují. Deník Financial Times Deutschland se domnívá, že „vláda ve své kampani na vytvoření nového paktu stability jako opravdového nástroje rozpočtové disciplíny ohromným způsobem selhala.“
Reakce
Promarněná příležitost
„Evropa propásla možnost, jak potrestat nezodpovědné ekonomiky za porušování dohod,“ litují slovenské Hospodárske noviny. Deník dále upřesňuje, že Slovensko, poslední stát, který přistoupil k euru a který nedávno sklidil kritiku za odmítnutí účasti na záchranném plánu pro Řecko, se vyslovilo ve prospěch zavedení automatických sankcí vůči zemím s příliš vysokým dluhem. „Vše zůstane při starém: o tom, kdo a kolik bude muset za svou nezodpovědnost zaplatit, rozhodne místo reálných ekonomických čísel jeho politická síla,“ upozorňuje bratislavský list.La Vanguardia pak hovoří o „reformně bez kofeinu“ a podotýká, že „na Paktu stability a růstu neprovedl poslední tah štětcem [Eurogroup] v Lucembursku“, ale Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová v Deauville, kde se oba státníci „dohodli na vytvoření stálého záchranného fondu,“ který má chránit stabilitu eurozóny. Melvyn Krauss k tomu na stránkách vlámského listu De Tijd poznamenává, že „Němci si rádi stěžují a mluví o sobě jako o ‚finančních zachráncích Evropy‘. Jejich operace na záchranu jihoevropských států je nicméně pouze nepřímým zachraňováním německých (a francouzských) bank. Vůbec nejsou ‚oběťmi eura‘.“ Právě naopak, soudí Krauss: „to spíše euro zachránilo Německo, a ne obráceně“.
