Vyberte si jazyk
Známý balkánský inat, který bývá občas výrazem opozičnictví, může představovat i pozitivní vlastnost. V současném případě to ale dozajista není nejelegantnější způsob, jak vyjít ze skandálu, který Bulharsko způsobilo v Bruselu. Nač ta přetrvávající tvrdošíjnost po nešťastné kandidatuře Rumjany Želevové, která uvrhla do nepříjemností nejen Sofii, ale i novou Evropskou komisi? Různá záchranná opatření ve formě krizové komunikace poukazující na „chybu druhých“ bulharské vládě pouze zkomplikovala situaci [Želevovou jako kandidátku do Komise nahradila Kristalina Georgjevová].
Zvlášť pokud evropská média berou tuto záležitost vážně a zaměří se na jistá prohlášení premiéra Bojka Borisova, který ještě před několika dny tvrdil, že „si Želevová vedla skvěle“ [během slyšení před evropskými poslanci 12. ledna]. Byl to rovněž on, kdo osobně zvedl telefon, aby to sdělil evropským představitelům. „Mluvil jsem s několika evropskými představiteli, abych je přesvědčil o tom, že máme dobrou kandidátku. Mluvil jsem, s kým bylo třeba, nemějte obavy,“ pokračoval premiér, jako by se jednalo o drobné urovnání situace mezi přáteli, jako doma u oběda nebo po telefonu, a ne o obecná pravidla, která je třeba respektovat.
Tak se reflektory přesunuly od Želevové k jejím podporovatelům v Evropském parlamentu: Evropské lidové straně (EPP, pravice) a předsedovi komise José Manueli Barrosovi. Všichni totiž samozřejmě chtějí vědět, s kým přesně mluvil Borisov, když obhajoval kompetence bulharské kandidátky. A také to, jak celou záležitost „zaranžoval“. Opět se nám podařilo Evropu šokovat. To, že neznáme míru v tom, co si můžeme dovolit a kam až můžeme zajít, povede k tomu, že vyvedeme z rovnováhy a dostaneme do nepříjemné situace ty, kteří to s námi myslí dobře a snaží se nám pomoci. Jinými slovy tři roky poté, co se Bulharsko stalo součástí evropské rodiny, představuje tato skutečnost jak pro nás, tak pro naše evropské partnery kulturní šok.
Úhel pohledu
Bulharský precedens
Krátce po nominaci na post ministryně zahraničních věcí se Rumjana Želevová zavázala „dostat Bulharsko do centra evropské politiky“. Dnes, jak píše mediapol.bg, můžeme říct, že se jí to podařilo, i když rozhodně ne tak, jak si asi představovala. Kolem Želevové a Bulharska vypukl v Bruselu skandál, který nemá obdoby. Situace pravda není zcela nová: není to ani poprvé, ani naposledy, co Evropský parlament zamítl kandidáta. Je to ale poprvé, co nějaká kandidatura prokázala takové nepochopení evropských mechanismů a zvyklostí fungujících v bruselských institucích. Chyba castingu, která může stát stejně tak draho vládu premiéra Borisova, jenž byl zvolen právě proto, aby učinil konec pochybným praktikám svých předchůdců. A která může vážně podkopat jeho důvěryhodnost jak v Bruselu, tak doma.
