Zpráva Evropské volby 2014

Politická komise, riskantní nápad

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz by rád nahradil José Manuela Barrosa v čele Evropské komise. Svou kampaň založil na politizaci funkce, která by podle něj měla připadnout předsedovi vítězné strany. Tato strategie ale nemá jednohlasnou podporu.

Zveřejněno dne 4 listopadu 2013 v 11:18

Těžko říct, zda má Martin Schulz šanci stát se jednoho dne předsedou Evropské komise [svou kandidaturu oficiálně oznámil 3. listopadu]. Ale má své krédo: podle předsedy Evropského parlamentu je třeba jmenování Barrosova nástupce po evropských volbách v květnu 2014 „po-li-ti-zo-vat“.

Nejlepší způsob, jak vyrovnat část demokratického deficitu, který bývá Evropě často vytýkán, je umožnit jednotlivým stranickým rodinám personalizovat svou kampaň, soudí německý sociální demokrat. Volba jedničky kandidátky („Spitzenkandidat“), která by ve všech koutech Evropy bojovala za program své stranické rodiny, je podle „pana Evropy“ z SPD všelékem, který má přilákat voliče v době, kdy hrozí, že extremisté ovlivní volby jako nikdy předtím.

Martin Schulz nemá od slov daleko k činu a ihned se pustil do boje v dresu socialistů, které bude s největší pravděpodobností reprezentovat proti pravicí a populistům všeho druhu. Tuto logiku sledují i Zelení, kteří s odchodem Daniela Cohna-Bendita brzy osiří. Do konce letošního roku chtějí dokonce uspořádat primárky na internetu. Rád by v nich zvítězil Francouz José Bové, který se za tím účelem spojil s německou ekoložkou, kterou potkal před více než třiceti lety v plošinách Larzacu. Radikální levici by se jako vůdce líbil Řek Alexis Cipras, odpůrce politiky úsporných opatření a „mužů v černém“ – „trojky“ řeckých věřitelů. Liberálové mají v zásobě několik kandidátů, jako například eurokomisaře pro hospodářské záležitosti Olliho Rehna nebo Guye Verhofstadta, jednoho z čelních zastánců federalismu v dosluhujícím Parlamentu.

Politici se o moc nebudou chtít dělit

Evropská lidová strana (EPP), nejsilnější skupina v současném Parlamentu, zatím váhá. O tom, že budou pasováni na vůdce, sní eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier i jeho kolegyně, eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová. Oba se shodují v tom, že EPP může jen stěží nehrát s ostatními evropskými stranami partii a nevyslat šéfa skupiny do předvolebního boje. Na straně pravice ale k žádnému principiálnímu rozhodnutí do prosince nedojde. Konzervativci jmenují svého kandidáta v nejlepším případě v březnu, dva měsíce před evropskými volbami. Názory na to, co mnozí považují za „zdánlivě dobrý nápad“, se totiž velmi liší.

Newsletter v češtině

Nikde není psáno, že by vývoj, v nějž věří Martin Schulz, opravdu nastává. Na papíře sice Evropský parlament volí předsedu Evropské komise, činí tak ale na návrh hlav států a vlád sdružených v Evropské radě. A ti se počínaje Angelou Merkelovou nemíní o své výsady dělit. Mají strach, že vůči Parlamentu ztrácejí moc.

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, sám členem EPP, nevynechá příležitost ke kritice parlamentárního přístupu raženého Schulzem a mnoha dalšími europoslanci. Nástupnictví po Barrosovi by podle něj měla mít pod taktovkou naopak Evropská rada. Bývalý belgický premiér, který sám nikam nekandiduje, se nejvíce ze všeho obává konfliktu mezi institucemi v případě, že se někomu, jako například Schulzovi, podaří získat většinu v příštím Evropském parlamentu, ne tak už v Evropské radě. A naopak.

Nestrannost v sázce

Kolem „parlamentarizace“ evropského politického života zdaleka nepanuje konsenzus. Je třeba více politizovat, tak jak navrhuje Martin Schulz, instituci jako Evropskou komisi, která by měla pracovat pro všeobecné, nadstranické zájmy? Těžko říct. Evropská „exekutiva“ se ocitla v paradoxní situaci: v chaotickém řízení krize eurozóny ji vlády členských států a Evropská centrální banka odsunuly na okraj, zároveň ale mezitím získala nové pravomoci k lepší kontrole členských států. Volba jejího předsedy v závěsu za celoevropskou volební kampaní by podle stoupenců této myšlenky navrátila legitimitě silně se potácející instituce její lesk.

Sbor eurokomisařů je nicméně už nyní mnohostranickým týmem utvořeným v závislosti na aktuálním poměru sil v Evropě a na tom, jak vypadá většina v jednotlivých členských státech. Musí ale operovat ve striktní neutralitě. V případě příliš silné politizace by ovšem zcela určitě došlo ke zpochybnění jeho neutralita a nestrannosti.

Těžko si představit francouzskou levicovou vládu, jak bez mrknutí akceptuje doporučení pravicové Komise. Přitom to tak už nyní funguje, a pokud Martin Schulz či Michel Barnier uskuteční své sny, pak tato tendence ještě zesílí.

Pohled z Polska

„Netřeba naříkat“

Německá kancléřka Angela Merkelová zasadila 25. října ránu demokratické transparentnosti, když odmítla návrh Evropské lidové strany (EPP) na jmenování nového předsedy Evropské komise stranou, která získá ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 největší počet hlasů, píše bruselský korespondent deníku Gazeta Wyborcza Tomasz Bielecki.

To znamená, že „Barrosovův nástupce bude pravděpodobně zvolen na základě tajných a obskurních jednání na jednom z příštích summitů EU v roce 2014,“ dodává. To, že plán nevyšel, ještě není důvodem k lítosti, dodává novinář a cituje závěr Agnieszky Łady, spoluatorky zprávy o sociálním vnímání Evropského parlamentu v Polsku.

Vytvořit evropský démos či dokonce „politický národ“ je krásná myšlenka. Bohužel ale nadále zůstává jen zbožným přáním. Jestliže Poláci neznají ani své poslance, nepřeceňovala bych jejich schopnost vybrat hlavu Komise v evropských volbách. Voliči by pořádně ani nevěděli, z koho vybírat.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma