Vyberte si jazyk
Během jednoho z nedávných předvolebních mítinků [na podzim se konají parlamentní volby, na jaře prezidentské] prohlásil Michail Saakašvili, že Gruzie brzy zahájí s EU rozhovory o zjednodušení, respektive pozdějším zrušení vízové povinnosti. Záležitost se týká několika stovek tisíc Gruzínců, kteří v Unii žijí a pracují nebo kteří se tam vydávají za obchodem či zábavou.
Nicméně je takřka jisté, že Míša mluvil do větru, protože musí vědět, že Evropa své hranice Gruzii pod žádnou záminkou v nadcházejících desetiletích neotevře. Ostatně si troufám tvrdit, i když to může někoho šokovat, že je dokonce v samotném zájmu Gruzie, aby vízová povinnost s Evropou nadále nekompromisně platila.
Středověké praktiky
Důvody, proč EU nehodlá víza rušit, mi připadají zřejmé. Marně budeme opakovat, že jsme „majákem demokracie“, a hovořit o pokrocích v zavádění radikálních reforem atd.; zdejší mentalita se mění jen pozvolna a mnozí naši spoluobčané vidí Evropu jako obrovský supermarket, který si říká o vyrabování. Každodenní případy zatčených Gruzínců ve Francii, Itálii, Španělsku, Řecku nebo Rakousku ukazují, že dojemné báchorky, po nichž baží naši politici, o „těch nejlepších lidech země, nucených vydělávat si na živobytí v cizině, kde těžce dřou“, ne vždy odpovídají realitě.
Co se týče důvodů, proč jsou víza i v našem zájmu, rád bych je demonstroval na příkladu, který může působit trochu vzdáleně: na obyvatelích jižní Itálie, jejichž mentalita je blízká té naší. Vždycky jsem si kladl otázku, proč se Sicílie, Kampánie (neapolský region), Kalábrie nebo Apulie nedokážou zbavit destruktivní nadvlády mafie. Tyto oblasti jsou součástí státu, který patří do skupiny G7 a disponuje rozvinutou ekonomikou, špičkovými technologiemi, soudnictvím… proč zde tedy stále přetrvávají tyto středověké praktiky a absurdní pravidla?
Nesmíme mít žádnou únikovou cestu
Problém jižní Itálie tkví podle mého názoru v tom, že tu existuje silná lokomotiva Severu, která lidem brání pocítit imperativní nutnost něco měnit. Tragickou situaci obyvatel Neapole a Sicílie zhoršuje fakt, že stále mají kam utéct. Ten, kdo odmítá omertu, může všeho nechat, nasednout na vlak a ocitnout se za pár hodin ve zcela jiném světě – v Římě, Miláně nebo Turíně. To Jihu brání vytvořit si kritickou masu angažovaných lidí, kteří se jednoho dne probudí a řeknou: „Konec, takhle to dál jít nemůže!“
Morální poučení tedy zní: chceme-li, aby se z Gruzie stala normální země, nesmíme mít k dispozici žádnou únikovou cestu. Je třeba, aby většinová populace s gruzínským pasem neměla možnost nikam uprchnout a naším jediným řešením tak bylo bojovat se sebou samými, proti našim neduhům. Někdy se stává, že když jsme přitlačeni ke zdi, projevujeme velice bohatou představivost. Úředníky EU proto prosím, aby s rušením víz pro Gruzii nijak nepospíchali. Je to v našem vlastním zájmu.
